7 zvyků úspěšných malířů

Tento článek vychází z anglické přednášky The 7 Habits of Highly Effective Artists od Andrew Price. Nutno podotknout, že tyto rady jsou přenositelné i do jiných oborů, netýkají se pouze malování, ale jsou obecně platné, pokud se chcete v něčem výrazně zlepšit.

Pracujte každý den

Ať už máte jakýkoli kreativní cíl, je potřeba na něm každý den alespoň chvíli dělat. Často je nejtěžší část vůbec začít. Máme kupu jiných povinností, starostí a zájmů, které volají po naší pozornosti. Pomáhá vyhradit si na to pevný čas, kdy vás nebude nic rušit. Můžete si říct,  že kreslit každý den 1 hodinu nebo pak 5 hodin v kuse je to samé, ale není to pravda. Jen zřídka se stane, že těch 5 hodin bude opravdu vyplněno kreativní prací. Nejspíš to nevydržíte jak mentálně, tak fyzicky. Navíc je značná šance, že do toho velkého úseku vleze nějaké vyrušení (třeba oběd s přáteli).

Kvantita, né kvalita

Perfekcionismus zdržuje. Andrew Price říká, že většina času, kdy se skutečně učíte něco nového, je v první půlce malování obrazu. Vychytávání různých drobných nedokonalostí může zabrat stejný čas jako předchozí malování, ale výsledek už není tak znát. Většinou se pak už jen hnidopišsky pipláte s detaily. Někdy je to potřeba, ale pokud vám jde o to, rychle se učit, tak se nezdržujte leštěním k dokonalosti. K něčemu podobnému došel i Pepa Vaníček, když řekl, že se ke kvalitě prokousává přes kvantitu.

Druhé plus, které mluví pro kvantitu, je, že čím více toho vyprodukujete, tím větší je šance, že se vám podaří vytvořit hit.

rychlovka na zastávce MHD
Žena odpočívající v metru. Líbí se mi tihle napůl spící lidé. Je v tom určitá symbolika …

Vykrádejte

Nic nového pod Sluncem, že? Jak říká náš slavný premiér-ministr-spravedlnosti-miliardář-podvodník Bureš “všichni kradnú”. Trik je v tom, že pokud se inspirujete jen jedním umělcem, pak jste plagiátoři. Nebo lidi budou říkat, že jste další “ten a ten”. Pokud se inspirujete mnoha umělci, pak lidé řeknou, že jste originální 🙂 Napodobování jiných umělců je dobrá škola, jak odkoukat jejich techniku a naučit se něco nového. Moc často to nedělám, ale asi bych měl 🙂 Aktuálně mám rozpracované dva obrazy podle anime seriálu Ronja, dcera loupežníka. Jsem uchvácen tím, jak Japonci dokážou zachytit oblohu a pastelové barvy zlaté hodinky.

Mimochodem tato rada je z knihy Kraď jako umělec od Austina Kleona. Z jeho druhé knihy jsem vycházel v článku Ukaž, co děláš.

Vědomý trénink

Price dává v přednášce příklad ze své zkušenosti, kdy se během malovaní cítil osaměle a měl potřebu slyšet lidský hlas (jako programátor pracující na dálku ho naprosto chápu). Řešil to tak, že během kreslení poslouchal různé podcasty a komediální seriály. Asi vás nepřekvapí, že výsledky odpovídaly míře soustředění. Tím, že část jeho pozornosti byla u poslechu mluveného slova, kreslení probíhalo jaksi mimoděk, jako když si člověk čmárá během dlouhého telefonního hovoru. Když se ohlédl zpět, zjistil, že se za poslední dva měsíce nijak neposunul. Je tedy důležité dát kreativní práci plnou pozornost. Trénovat to, co nám nejde. Prokládat tvoření i studiem, sledovat tutoriály a učit se od zkušenějších.

Stojící akt podle Croquis Cafe, viz https://www.youtube.com/user/onairvideo

Odpočívejte

Naše mysl má více módů. Hlavní dva jsou zaměřená pozornost a uvolněná mysl. Osobně si k dalším módům mysli řadím ještě spánek a trans nebo stav změněného vědomí. Velmi často se stává, že to, na co nemůžeme přijít při usilovné práci, nás pak napadne v uvolněném módu ve sprše nebo na procházce. Price také říká, že když má zakázku na více obrazů, tak je nemaluje sekvenčně jeden po druhém, ale rozmaluje všechny naráz. Tím přirozeně vznikne časový odstup mezi jednotlivými fázemi obrazů. Když se po několika dnech vrátí k prvnímu rozpracovanému obrazu, vidí ho svěžíma očima a lépe si pak všimne, co na obraze chybí nebo jak ho může vylepšit. Navíc na každém může vyzkoušet něco trochu jiného a sledovat, co bude nejlépe fungovat.

Žádejte zpětnou vazbu

To, co odlišuje nejlepší umělce od průměrných, je množství zpětné vazby. Nebojí se svá díla ukázat k posouzení a nelítostné kritice. Nejlepší kritika je od lidí, kteří rozumí oboru a navíc jim záleží na vašem růstu. Pak jejich kritika není sráživá, ale konstruktivní. V Pixaru mají speciální místnost na kritiku. Když připravují nový film, tak se v ní sejdou a při průchodu dveřmi přijdou o své firemní role. Nezáleží na tom, kdo je jak vysoko na firemním žebříčku, každý může říct svoji kritiku. Jsou si vědomi toho, že první verze filmů jsou špatné a podle toho k nim přistupují. Často je finální verze dost odlišná od prvního nástřelu. Tohle mimochodem platí i v programování – děje se to ve formě code review, kdy se podobným způsobem programátoři vyjadřují ke kódu ostatních. Důležité je nebrat si kritiku osobně, neztotožňovat se se svým dílem. Ten člověk nekritizuje vás, ale váš obraz, nejste to vy. Jakékoliv zranění tímto způsobené je jenom uražené ego a jeho kořeny jsou jinde.

Starý muž v metru

Tvořte, co milujete

Někdy se vás okolí bude snažit nacpat někam, kde si myslí, že byste měli být. Andrew Price v přednášce říká, že po nějaké době často slyšel výtku “To budeš kreslit jen krásný holky?”. Dotklo se ho to, a začal kreslit i starý hnusný chlapy a podobně, aby to nějak vyvážil. Ale výsledek za moc nestál, nebyla v tom chemie a to se odrazilo na výsledné kvalitě. Těžko se budete motivovat do práce na díle, ke kterému vás nic netáhne. Já mám asi záběr tematicky širší a klidně bych si starýho dědka cvičně nakreslil, ale na druhou stranu vypiplávat se například s architekturou a všemi těmi okýnky a římsami, to mě moc nebere. Znám lidi, kteří jsou v tom fakt dobří a mají můj respekt, ale já na to prostě nemám trpělivost. Respektive nejsou v tom ty emoce, abych u toho vydržel tak dlouho 🙂

Shrnutí

  1. Pracujte každý den
  2. Kvantita vs perfekcionismus
  3. Vykrádejte a inspirujte se
  4. Odpočívejte
  5. Trénujte vědomě
  6. Žádejte zpětnou vazbu
  7. Tvořte, co milujete

A co dál?

Můžete se podívat na moje zlepšení za poslední dobu. Pokud chcete další tipy, jak malovat, tak doporučuji článek o Louise Corke i s dobrovodným videem, kde jsou vidět její obrazy, případně moje poznámky z kurzu krajinomalby od Standy Kroupy.  Nebo to tom jak se učit.  A na závěr něco z úplně jiného soudku: máte-li děti a chcete s nimi malovat, tak na co se připravit?

Pokud se vám článek líbil, doporučte ho na Facebooku a dalších sociálních sítích. Budu také velmi rád za komentáře, jsou pro mě cennou zpětnou vazbou. Blog Vnitřní krajiny můžete sledovat na Facebooku.

Jedna lehce erotická poloha na závěr, abych vás neuspal.

Aby vám nic neuniklo, můžete si přihlásit se k odběru novinek. Slibuji, že nebudu posílat žádný spam.

Dejte vědět svým přátelům, jaké pěkné obrázky jste našliShare on Facebook
Facebook
Share on Tumblr
Tumblr
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on Google+
Google+
Pin on Pinterest
Pinterest
Share on LinkedIn
Linkedin
Buffer this page
Buffer

11 thoughts on “7 zvyků úspěšných malířů

  1. Podnetne a moc pekne napsane-neunavujete prilisnym zaberem uvah tak abyste udrzel pozornost a sdelite jadro problemu.Alespon ja to tak vnimam.Diky

  2. Vitam bajecne rady, myslim ze se drzim tech vasich, i kdyz jsem o tom ani nevedela…Uvitam vse ,cim se mohu zdokonalit. Kritika je uzitecna..

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


CAPTCHA Image
Reload Image