[Žádný z obrázků v článku není můj]
Objevil jsem seriál pro malíře Put some colour in your life. Jsou to zhruba dvacetiminutové epizody, kdy moderátor navštíví nějakého umělce a stráví s ním celý den v ateliéru. Natáčí ho při práci a malíř sdílí svoje tipy a zkušenosti. Je skvělé dívat se někomu takhle přes rameno a odkoukávat techniku. Jsou to často zajímavé osobnosti a některé jejich tipy jsou skvělé. První díl, na který jsem narazil, mě zároveň zatím oslovil nejvíc. Je to rozhovor s australskou malířkou Louise Corke. Původně jsem na něj narazil na Artists Network, ale je to dostupné i na youtube.
Tipy od Louise Corke
Je důležité při malování “meditovat”. Nestačí jen malovat a malovat a být ponořený do práce. Čas, kdy jen stojíte a zpovzdálí pozorujete rozmalovaný obraz, je velmi důležitý. Je to prostor, ve kterém na sebe můžete obraz nechat působit a meditovat nad tím, co v něm funguje a co ne. Vnímat objekt, který malujete, vnímat jeho náladu, pocity, rytmy a to potom přenést do obrazu.
Hodně té “tvrdé práce” se děje už předtím než začnete malovat. Neanalyzujte objekt, ale myslete na něj. Myslete s ním, hluboce ho vnímejte. Vyklidněte svoji mysl a dech. Osobně mi hodně dává se jen tak procházet v přírodě a jen se dívat. Někdy si sednu a pozoruji, jak plynou mraky nebo šumí vítr. Jsou to chvíle, kdy vnímám a čerpám krásu přírody.
Malování oblohy
Obloha je neustále v pohybu. A to i když je bezmračný den. Louise Corke to řeší tím, že oblohu maluje více barvami. Vytvoří tak iluzi pohybu, kterého se oko chytí.
O portrétu
Když maluje květiny, tak si s nimi nejdříve dává čaj. Uvaří čaj, sedne si ke stolu a pozoruje květiny. Jen se dívá. Když je čaj dopit, zeptá se jich, jestli je může namalovat. S lidmi je to podobné. Abyste mohli namalovat něčí portrét, musíte nejdříve toho člověka poznat. Malovat podle fotky, kdy jen kloužete po povrchu, je jedna věc, ale intimní portrét osobnosti je něco úplně jiného. Je dobré s tím člověkem nejdřív několikrát mluvit, seznámit se s ním a až pak malovat. Co ho dovedlo tam, kde je teď? Proč je tím, kým je? Jaký je jeho příběh?
Rychloportréty jsou jen hrou světel a stínů, není to o ukázání osobnosti portrétovaného.
Moje poznámka: Tohle stále řeším, když kreslím figuru. Je to do jisté míry cvičení, jak správně zachytit skutečnost a jak do toho vložit svoje emoce a osobitost, ale vložit do obrazu obtisk osobnosti člověka, který je přede mnou, to je ještě pořád “vyšší dívčí”.
Blátíčko
Každý obraz se v jednu chvíli dostane do blátivé fáze (v originále “sloppy mix stage”). Je to chvíle, kdy koruna stromu nevypadá jako koruna stromu a člověk nevypadá jako člověk, ale jen jako hrouda barev. Nepanikařte. Chce to cvik a trpělivost. Obraz vzniká v překrývajících se vrstvách, které přes sebe prosvítají. Spodní vrstvy mají být neurčité a přes ně pak malujete detaily. Obraz pak má v sobě pohyb.
Louise Corke nepoužívá fixativ, ale místo toho na obraz poklepe, aby přebytečný pigment opadal. Pak ještě starou kreditkou shrne další pigment, který neopadal, ale opadal by později. Obraz je pak samozřejmě nutné dát co nejrychleji pod sklo.
Co dál číst?
Další malířské tipy jsou v článku Poznámky z kurzu krajinomalby. A tipy jak se propagovat jsou v článku Ukaž, co děláš. Nebo se můžete podívat na nějaká ukázková videa. A tady něco pro případ, kdy nevíte co malovat a potřebujete inspiraci.
3 thoughts on “Tipy od malířky Louise Corke”