Byl jsem na víkendovém kurzu Krajinomalby pastelem v ateliéru Václava Kováře v Liberci. Kurz vedl Standa Kroupa. Tento článek vznikl na základě mých poznámek, které jsem si během kurzu psal.
Asi nejlepší tip, který si z toho odnáším, je, že si můžu jednoduše vyrobit vlastní odstíny z existujících pastelů. Stačí rozdrtit pastelové tyčinky, smíchat v požadovaném poměru, přidat trochu vody a znovu uhníst tyčinku. Až vyzkouším, opět to sepíšu. Standa si tímto způsobem vyrobil asi 20 odstínů zelené, 20 modrých, hnědých a dalších barev vhodných na krajinky. Originální pastely totiž mají často dost ostré barvy, které pak působí nepřirozeně. Já často maluji na výrazně barevný papír, takže výraznost nanesených pastelů tolik nevadí, ale i tak se hodí mít větší výběr barev. Pastely se obecně nedají moc míchat, protože papír pojme tak maximálně 2-3 vrsty. Z toho důvodu je potřeba mít při ruce hodně odstínů, narozdíl od malby, kdy si na paletě namíchám cokoliv.
Nemaluj přesně
Shodou okolností mi stejnou radu dal i jeden starý malíř na nedávném plenéru v Bílině. Pokud někde překáží malířovi strom, tak ho štětcem vykácí nebo přesadí. Malíř by měl svoji krajinu znát, měl by ji mít prochozenou a procítěnou. Neměl by být malířem – turistou, který kreslí jen povrch. Hodně krajinářů maluje opakovaně stejný motiv či stejné místo a stále v něm nacházejí inspiraci.
Hodí se dělat si různé kompoziční studie a experimentovat. Načrtnout si několik variant stejného námětu a zkoušet, co to udělá, když … Jak bude obraz působit, když bude mít formát na výšku či na šířku? Co se stane, když ten strom posunu na stranu? Co se stane, když bude půda oranžová místo hnědá?
Kde má být horizont?
Nejběžnější umístění horizontu je na třetinu obrazu. Pak zabírá jednu třetinu obloha, druhou třetinu horizont a poslední třetinu přední plán obrazu. Když posunu horizont dolů, tak bude obrazu dominovat obloha a stane se tak hlavním námětem. Když ho posunu nahoru, tak naopak bude hlavní námět zem a to, co je na ní. Každé má svoje.
Kompoziční skicy
V plenéru je velmi obtížné obraz dokončit, protože se neustále mění světelné podmínky. Někdy se změní počasí a malíře zažene. Pastel je vhodný na rychlé barevné skicy, a z toho důvodu je u krajinářů oblíbený. Podle nich pak často malují propracovanější obrazy v zázemí ateliéru. Tam pak mohou malovat ze vzpomínek a dojmů a odprostit se od svázanosti s realitou. Já zatím ještě maluji venku akrylem, ale už se mi to docela zajídá. Musím pak s sebou tahat hodně vody a dalšího vybavení a jsem pak příliš obtěžkaný na to, abych si více užíval krajinu.
Přikládám několik kompozičních skic, které jsem na kurzu dělal. Byli jsme celou dobu v ateliéru, takže je to dělané podle fotky. Ale poznat to není. Osahával jsem si, jak se změní nálada obrazu, když měním jeho formát. Doma mám ještě více různých kompozičních skic. Naučil jsem jednu věc: udělat si předem skic hodně a dát tomu ten čas skicováním si námět pořádně osahat.
Formát plátna
Formát na výšku zdůrazňuje vertikální linie, které připomínají vztyčený prst. Z něho se vyvinul znak pro vykřičník. Pokud je obraz na výšku, tak přirozeně vybízí k tomu, aby hlavní linie na něm směřovaly vertikálně a tím ještě více zdůraznily napětí. Naopak formát na šířku evokuje rozhled po krajině, přehled a klid. Je fajn si s tím hrát a zkoušet formáty.
Zjednodušte to
Každý objekt a tvar se dá zredukovat na základní geometrický obrazec. Obdélník, ovál, koule, trojúhelník. Stejně tak kompozice. A opět platí, že každý tvar má v sobě svoji náladu. Ostrost úhlů nám evokuje pocit napětí, pokud je jich obraz plný, bude to diváka “vizuálně bolet”. Naopak měkké tvary a barvy jsou jako pohlazení. Než začnete malovat obraz, můžete si načrtnout obrysy hlavních tvarů. Najít, kde mají být špičaté tvary a kde naopak oblé a kolik jich kde bude.
Na kurzu se toho probíralo ještě mnohem víc, ale záměrně to sem nebudu všechno vypisovat. Jednak nechci, aby to bylo příliš dlouhé, druhak chci podpořit ateliér Václava Kováře a pozvat vás tam na nějaký kurz. Jsem hrozně rád, že to v Liberci někdo dělá.
Další články na přečtení
O tom, jak důležité je umět zvládat figuru a že pokud chcete, můžete se přidat v kreslení ke mě a kreslit dohromady. A tady něco o tom, jak jsme si doma pár ostínů vyrobili s dětmi.
A na závěr něco příjemného na poslech. Takový ambientní house, příjemná zvuková kulisa.
Dobrý den, velmi děkuju za vaše poznámky :-)) já jsem si na našem víkendovém setkání nestačila nic poznamenat, ale cítím to stejně. Zato jsem načmárala hafo skic… a zkoušela a zkoušela a zkoušet budu. Souhlasím i s vaším hodnocení Ateliéru V. Kováře, zejména s pochvalou Stanislava Kroupy. Velmi skvělého lektora, kterému nelze než děkovat. Měkte se krásně a objevujte vnitřní krajiny v sobě i v jiných, kolem i uvnitř. Darina
Pekne popsany postup. Vyborny vysledek. Pritom jasne, ze nejdulezitejsi byla ta cesta. Bravo!