Plenér ve Středohoří

Na konci června jsem byl s několika kamarády – malíři na týdenním plenéru v Českém středohoří. Pro mě to byla krajina vesměs dosud neobjevená a musím říct, že velmi malebná.

Hodně tu maloval Emil Filla, na sklonku života hodně dělal široké panoramatické krajinomalby. Díky Pepovi Vaníčkovi za inspiraci jeho knihou. Listování v ní stálo za to, stejně tak v knize Česká krajinomalba ze sbírky Kooperativy.

První dva tři dny jsem se spíše jen rozkresloval. Přeci jen více jak půlroční pauza je znát. Pak se to jaksi zlomilo a začalo mi malování zase jít. Průvodním vedlejším jevem je také zbystřené vnímání krásy a malebnosti okolí. Někdy čtvrtý den jsem na sobě i na druhých pozoroval změnu ve vnímání, navzájem jsme se upozorňovali na různé tvary mraků, jejich stíny běžící zvlněnou krajinou, tyrkysové odstíny v obilí… A všude ty jasně rudé květy vlčích máků!

Židovské stopy

V okolí Třebívlic, kde jsme byli ubytovaní, byla před válkou židovská komunita. Našli jsme opuštěnou synagogu na kraji obce a uprostřed nedalekých vinic stojí starý zarostlý židovský hřbitov. Později jsme v polích u Lovosic objevili ještě jeden.

Židovské hřbitovy mě vždycky přitahovaly svoji atmosférou. Tím, jak vegetace divoce obrůstá kamenné náhrobky, barvínek a břečťan tvoří souvislé zelené moře, ve kterém se náhrobky pohupují. Celé to působí velmi živě, jako by se život dral na povrch a překypoval ven. Jsou to nádherná místa.

Synchronicita

Poslední dobou v mém životě přibývají zážitky, které se dají pojmenovat jako synchronicita, jako by se přede mnou vynořoval další, hlubší rozměr světa. Jedním z témat, kterými se zabývám, je podstata smrti (o tom ale zatím psát nebudu, přivedly mě k tomu knihy od Stanislava Grofa, viz předchozí článek). K mému “pobavení” jsme u obou hřbitovů našli nedávno uhynulá zvířata, kunu a zajíce. Na hoře Milá bylo také nějaké, ale blíže jsem ho nezkoumal. Výstup na horu Milá byl pro mě magický zážitek. Je mi jasné, že je to dost subjektivní a těžko předatelné, ale vnímal jsem kouzelnost toho lesa. Mimochodem, byl to nejkrásnější les, ve kterém si pamatuji, že jsem byl. Malovalo se tam úplně samo.

Obrazy

Žhnutí!

Tahle barevná skica vznikla na konci horkého dne, který jsem strávil malováním ve stínu. Vylezl jsem na konec cesty u zříceniny kostela s výhledem do kraje. Slunce pálilo jako ďábel a jediné, co jsem věděl, bylo, že obraz bude zářivě ostře rudý. Chci se k němu ještě vrátit a rozpracovat na větší formát, přijde mi že má potenciál být skvělý.

Žhnutí!

Pojď se projít

Druhá návštěva židovského hřbitova. Mrtvá kuna mezitím zmizela, asi ji odnesl nějaký dravec a zůstal po ní zasmrádlý flek v trávě. Na židovských hřbitovech se mi mimo jiné líbí, že mají nízkou zídku, narozdíl od většiny křesťanských hřbitovů. Působí to, jako by nebránili zemřelým ve vycházkách. Našel jsem si náhrobek blízko pobořené zídky s výhledem do okolní vinice. Přímo to zvalo “pojď se projít”.

Pojď se projít…
No, není tu krásně?

Jen si chvíli odpočineme, hned zase půjdeme

První kreslení na hřbitově. Zkouším nové barevné tuše. Je to pro mě experiment. Předcházejících několik obrázků dopadlo tak, že je nemůžu nikomu ukázat. Tady už mám pocit, že tomu začínám přicházet na kloub. Úmyslně jsem to takhle nazval, přestávám si myslet, že hřbitovní odpočinek je tak dlouhý, jak se říká…

Zajímavé je, že jak jsem se rozplýval nad krásou židovských hřbitovů a stěžoval si, jak jsou ty naše takové studené, týden na to se mi ukázal náš hřbitov v tom nejnádhernějším možném světle. Jako by se chtěl blýsknout a říct “Hele, my to ale máme taky dost hezký! Koukej!”. Indigová obloha dlouhého letního večera, rozsvícené svíce různých barev, světlušky, vůně mokré trávy a stromů, šedě namodralá mlha zvedající se z kopců. A do toho bubny z nedaleké techno party. Vskutku magická kombinace.

Jen si chvíli odpočineme, hned zase půjdeme
Třebívlické vinice. Uprostřed nich je malebný hřbitov.

Kouzelný les

Nejkrásnější les, který jsem v životě viděl. Já vím, že to zní jako přehánění… ale, kdo jste viděli film Princezna Mononoke, tak ten les měl (alespoň pro mě) právě takovou atmosféru. Voňavý, mokrý, tajemný, klouzavý …

Kouzelný les
Krajina u Lahovic, nedaleko ruiny kostela
Ještě jednou krajina u Lahovic
Pohled na Hazenburg od Třebívlic
Pohled na Hazenburg od Třebívlic, jiný den.

Něco příjemného k poslechu

Objevil jsem hudební blog Fond Sound plný hudebních lahůdek, kuriozit, občas na hranici poslouchatelnosti, jindy naopak léčivých a meditativních. Mix “Coat of many colors” je kolekce duchovních skladeb z různých tradic a kultur. Přeji hodnotný zážitek při poslechu 🙂

Co dál číst?

Jak malovat krajinu pastelem – moje poznámky z kurzu Standy Kroupy v Ateliéru Václava Kováře. Nebo jak lépe malovat v plenéru. A kdo má hodně času na čtení, tak tady je seznam knih co jsem četl, když jsem nemaloval.

Aby vám nic neuniklo, můžete si přihlásit se k odběru novinek. Slibuji, že nebudu posílat žádný spam.

Dejte vědět svým přátelům, jaké pěkné obrázky jste našliShare on Facebook
Facebook
Share on Tumblr
Tumblr
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on Google+
Google+
Pin on Pinterest
Pinterest
Share on LinkedIn
Linkedin
Buffer this page
Buffer

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


CAPTCHA Image
Reload Image