Přes den jsem zápasil s relativně velkým plátnem a i když jsem nějak dotáhl podmalbu, tak jsem nebyl z výsledku nadšený. Nebylo to špatné, ale taky to nebylo takové to wow, při kterém se vám rozbuší srdce. Přemýšlel jsem, co dál, jestli to pro ten den odpískat a jít si číst nebo zkusit něco úplně jiného. Už při malování mě svrběla ruka, připadal jsem si svázaný realistickou předlohou a nedařilo se mi se z toho vymanit. Naštěstí jsem si dopoledne koupil tuš, se kterou normálně vůbec nedělám, a jal se ji vyzkoušet. A šlo to skvěle! Dělal jsem jen rychlovky, zhruba 1 až 2 minuty, výjimečně i 3 minuty, takže jsem za večer spotřeboval třetinu bloku.
Prvních skoro 10 skic můžu rovnou zahodit, moc dobré nejsou, ale pak mi u jedné ujela ruka a já jsem udělal nahé ženě gorilí obličej. Ten kontrast ženskosti a hrubosti mě rozesmál na celé kolo. Najednou mi to seplo, ruka se uvolnila a já jsem začal sekat figury jak drak. Schválně jsem šel až do karikatury a přeháněl jsem proporce a pohyb, což je pro mě dost netypické. Ale s každou další skicou jsem byl spokojenější. Zhruba v půlce večera byl vrchol, kdy se povedla “sedící tlustá dáma”, je to můj osobní favorit, líbí se mi kontrast tlustých a jemných linií a celková ladnost.
Ale aby to neznělo, jako že to jde samo: s předcházející malbou jsem se lopotil asi dvě a půl hodiny, plus prvních deset skic moc kvalitních není. Ale ve výsledku mě to hodně povzbudilo, někdy se člověk musí ke kvalitě prodřít. I když asi je to tak vždycky, protože vytrvalost je ctnost méně nadaných. Nikdo učený z nebe nespadl, že. Kéž by to takhle rychle a dobře šlo vždycky. Jsou dny, kdy se s tím jen lopotím …
Neměl by chybět ani hudební bonus. Tentokrát malířská píseň od Dana Bárty, trochu se v ní poznávám. Z té hudby čiší taková zasněná pohoda, je to parádní.
V mlze nad městem
v moci karabin a snů
skoro čtyřicátník
spoután s domy lanovím
šedý plášť jak myš
prostě dobrý člověk, víš, zde slouží
Nad zemí se houpá
štětkou máchá
jak chvátá
zítra že má být hotová
paráda tak a taková
Zavoní santál
mezi stojany skrz rám
se doma paletám omlouvá
lásky paladin
hledá návod jak žít
vnitřní má jak najít klid
se pídí
Podnájmem bloumá
hned se čertí
hned mírní…
Z mlhy nad městem
mezi kamením
(šat má jako z pomeranče)
stoupá
na rtu lanolín
suchý chléb mu zbyl
nové plátno, nový styl má
A možná začne Ian studovat motýly
až se vrátí z kopců, kde se daří čaji
zatím si hlavu halí do hedvábí
trpí dipterofóbií
Na své snad se pouti zastaví na chvíli
domů, prozradí si, že se těší na léto
zatím si hlavu holou halí do súr
že bojí se běžný žít, mi, život, říká
Nad zemí kráčí
trochu kulhá
jak chvátá
pokaždé ztratí vteřin pár
než další kroky rozhoupá
Ční
jako vodojem nad tím
co se horizontem vnímá
noří do keřů
drží východní směr
šerem podél značek z per
odchází
odchází
Co dál číst?
Můžete se podívat na kreslené slajdy z mojí prezentace o učení se v rámci TopMonks café. Nebo aktuálně nejčtenější článek 7 zvyků úspěšných malířů. A nenechte si ujít další kresby v galerii. Ten obraz, se kterým jsem se lopotil, byla větší verze Krásné Venuše.
3 thoughts on “Švihovky”