Monetovy myšlenky

Četl jsem knihu Monet vlastní rukou, což je kolekce Monetových dopisů přátelům a rodině. Je z nich patrná jeho osobnost, úvahy nad malováním i frustrace z pocitu vlastní neschopnosti malovat. Pozoruhodné je, že Monet se nejvíc trápil a nadával nad obrazy, ze kterých vyzařuje klid a pohoda. Často si stěžoval na měnící se počasí a snad ještě častěji na to, že mu malování nejde. Takže nezoufejte, i mistři malíři si zoufají 🙂 Většina citací je z doby, kdy Monetovi bylo přes čtyřicet a měl již renomé.

Etretat začíná být stále úžasnější, teď vypadá nejlíp, pláž je plná krásných člunů. Je to nádherné a já se proklínám, že to nedovedu vyjádřit nějak lépe. Člověk by potřeboval obě ruce a musel by namalovat stovky pláten.”

1884
La Manneport, Etretat

Tři měsíce jsem pracoval a nelitoval žádného úsilí, a protože nejsem nikdy spokojený, když pracuji podle přírody, teprve až těch posledních pár dní, co jsem tady, vidím, co by se dalo ještě udělat s určitým počtem obrazů, které jsem udělal. Musíte chápat, že z velkého počtu studií, které jsem udělal, ne každá je připravena pro prodej, pár by jich myslím mohlo být dobrých…

Z dopisu pro Paula Durand-Ruela, 1884

Stačí jeden pohled na ty namodrale zelenavé hlubiny a jeho děsivé projevy a člověk je podmaněn; jinými slovy, úplně po něm šílím. Ale dobře vím, že má-li člověk namalovat moře opravdu dobře, potřebuje je pozorovat každý den každou hodinu na tomtéž místě, aby se seznámil s jeho projevy právě na tom konkrétním místě. Proto pracuji na stejných motivech znovu a znovu, třeba čtyřikrát nebo šestkrát.

Z dopisu Alici Hoschedéové, Bretaň, 1886
Port Coton de Lion

Jsem unavený, protože jsem pracoval celý den bez přestávky. Jak je tu krásně, jistě, ale jak je obtížné to malovat! Vím přesně, co chci udělat, ale ještě se mi to nedaří. Ty růžové a modré barvy jsou tady tak čisté a jasné, že i ten nejmenší tah štětcem vypadá jako čmouha špíny. Nicméně pracuji tvrdě, a když se do toho takto pustím, tak vždy něco vymyslím. Mám rozpracovaných čtrnáct pláten, takže chápeš, jak jsem tím tady unesen, ale nebudu schopen je všechny dokončit.

Z dopisu Alici Hoschedéové, Cap d’Antibes, 1888

Chtěl jsem vám už dlouho napsat, ale Vy víte, že pracuji do úpadu, a když přijde večer, nemám již sílu zvednout pero. Navíc jsem nemyslel, že se tu zdržím tak dlouho, nikdy nejsem hotov se svými obrazy; čím dále se dostanu, tím více se snažím o nemožné, a o to bezmocněji se cítím. Netuším, zda to, co přivážím zpět, je dobré nebo špatné. Vedu takový boj s tím nádherným slunečním jasem, že už ani nevím, kde jsem.

Z dopisu Paulu Helleuovi, Antibes, 1888
Antibes

Doufám, že Cézanne tu ještě bude a že se k nám připojí, ale on je tak zvláštní, tak se bojí nových tváří, že se obávám, že nepřijde navzdory svému hlubokému přání poznat Vás. Je opravdu smutné, že takový muž nemá ve svém životě trochu víc podpory! Je to opravdový umělec a začal o sobě příliš pochybovat. Potřebuje povzbudit, a proto ho váš článek velmi dojal.

Gustavu Geffroyovi (kritik umění a životopisec), 1894

Drahá, jsem naprosto zoufalý a stačilo málo, abych se vším praštil a dnes v noci odjel. Nevím, zda to překonám, ale jsem vynervovaný a hluboce znechucený. Se zděšením jsem ráno zjistil, že střechy jsou pokryty sněhem, doufal jsem, že roztaje, ale padla strašná mlha, že jsem musel svítit až do jedenácté. Pak jsem myslel, že budu moci pracovat, ale ještě nikdy jsem neviděl tak proměnlivé počasí. Měl jsem vytaženo patnáct pláten a přebíhal jsem od jednoho k druhému a zase zpátky, a nikdy to nebylo přesně ono. Několik nešťastných tahů štětcem a nakonec jsem ztratil nervy a ve vzteku zapakoval všechna plátna do beden, protože jsem věděl, že v tomhle stavu bych pouze všechno zkazil. Všechny obrazy které jsem dělal, jsou děsné a snad víc než si myslím.

Z dopisu Alici Hoschedéové, Londýn, 1900
Londýn, Waterloo Bridge

Ptáte se, kdy má začít výstava mých ubohých obrazů z Londýna. Slíbil jsem, že bude připravena do začátku května, ale obávám se, že do té doby je všechny zničím. Říkáte mi, abych je zarámoval tak jak jsou, to neudělám, byla by chyba pozvat lidi, aby se přišli podívat na skici, které zdaleka nejsou hotové. Chyboval jsem, když jsem trval na tom, že udělám nějaké dodatečné závěrečné úpravy; dobrý dojem se dá tak snadno ztratit. Kdybych je nechal jak byly a neplánoval, že je prodám, mohli by si lidé po mé smrti dělat, co by chtěli. Nyní, když mám zákazníka na každý z nich, musím je nějak, ať tak či onak, dokončit, ale nemáte představu v jakém stavu beznaděje se nacházím. Proto mě prosím omluvte.

Gustavu Geffreyovi, 1903

Takže když vám bude připadat, že neumíte malovat, vzpomeňte si na Moneta. Cítil se stejně. Takže se vlastně cítíte jako mistr Monet 🙂

Zdá se, že spokojenost s výsledkem není úměrná délce praxe a schopnostem, člověk si pořád staví laťku výš.

Něco pěkného na poslech. Cover verze Billie Jeans na piano a cello.

Co dál číst?

Monetovy obrazy mají dnes astronomickou cenu. V čem je ale hodnota umění?

Pokud rádi malujete, ale malujete jen občas, zkuste na čas malovat intenzivně, budou se dít věci.

Mějte se kreativně! Hezký den.

Aby vám nic neuniklo, můžete si přihlásit se k odběru novinek. Slibuji, že nebudu posílat žádný spam.

Dejte vědět svým přátelům, jaké pěkné obrázky jste našliShare on Facebook
Facebook
Share on Tumblr
Tumblr
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on Google+
Google+
Pin on Pinterest
Pinterest
Share on LinkedIn
Linkedin
Buffer this page
Buffer

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


CAPTCHA Image
Reload Image