Malování v Bretani

Už jsem zpátky z dvoutýdenního malířského pobytu na bretaňských útesech a pomalu se vzpamatovávám z kulturního šoku z návratu. Žil jsem tam v jiném rytmu a klidně bych takhle vydržel další měsíc. Skoro každé ráno běhání po skalnatém pobřeží, za každého počasí, pak koupel ve studeném moři, snídaně a pak teprve malování. Skvěle to čistilo hlavu i tělo, bylo to jako série malých znovuzrození. Každá další koupel byla o něco snazší, i když jsem jinak chodil celý den v bundě a kalhotách.

Teď jsem zpátky v pracovním kolečku a je to náraz. Nahromadila se práce, blíží se deadline a s ním spojený stres. Tak vyhlížím další příležitosti k malířským výjezdům 🙂

Jako návrat domů

Oproti minulému roku, kdy bylo všechno nové, to bylo teď jako návrat domů. Už jsem to tu znal, a tak se ani nedostavil očekávaný wow efekt. Nepadala mi čelist nad rozeklaností útesů a prudkostí větru. Neobjevil jsem moc nových míst, spíše jsem chodil znovu a znovu na ta stará známá, kde byl dobrý výhled. Moře bylo většinu doby překvapivě klidné, až jsme z toho byli zklamaní. Kde jsou ty vlny tříštící se o skály? Kde je ten hromový rachot, kdy se moře vaří mezi balvany? Jako by někdo moře vyměnil … Naštěstí se pak během posledních pár dní našeho pobytu opět rozbouřilo. Divokost byla zpátky a s ní i adrenalin v krvi. Ten pohled na běsnící moře se neokouká. Troufám si říct, že ten den vznikly moje nejlepší obrazy (a nejen moje). Vrátím se k nim ještě v dalším článku, tentokrát pro vás mám jen perokresby.

Více malířů

Tentokrát jsme jeli už dvěma auty, dohromady 10 lidí s různou mírou zapálenosti pro malování. Od hard core malířů, kteří byli na útesech každý den, až po kafíčkáře. Do jednoho domu jsme se už nevešli.

Pont Aven

Za mě jeden z vrcholů celého pobytu. Pont Aven je město malířů. Dříve tu maloval Gauguin a spousta dalších malířů. Jeden čas to bylo dost kosmopolitní městečko, potkávali a inspirovali se tu umělci z velké části světa. V Muzeu Pont Aven (moc originální název to není) byla zrovna výstava prací impresionistů. Z nich mě nejvíce oslovil Maufra a Moret. Před jejich plátny se mi úplně rozbušilo srdce. Až jsem z toho byl rozčilený, jak skvělý to bylo. Kdo nemaluje, ten to asi nepochopí. Ale protože jsem maloval podobná místa jako oni, tak to se mnou obzvláště rezonovalo. Až mi z toho bylo horko.

Maxime Maufra je můj nový malířský polobůh.

Techniky

Letos jsem i s experimentováním šel na jistotu. Vynechal jsem akvarel a akvarelové fixy, které mě zatím nějak míjejí. Koupil jsem si krásné bloky Strathmore a sadu černých a bílých linerů, perka a černou tuš. Za inspiraci děkuji Janu Ledvinovi. Až mě samotného překvapilo, jak to vypadá dobře. Je to sice zdlouhavá technika, ale to vlastně asi každá. Když to má k něčemu vypadat, tak si to prostě žádá svůj čas a nedělenou pozornost.

Perovky a tužovky jsem střídal malbou akrylem. Nakoupil jsem si dostatek malých pláten 20*25 cm na rychlé experimenty a malované skicy. K tomu několik širokoúhlých na panoramatické obrazy 30*50 cm a pár klasických univerzálních formátů 40*50 cm, na ty jsem pak maloval olejem.

Tužovky a perovky

Co dál číst?

Porovnejte si obrazy z loňského pobytu v Bretani. Je tu znatelný posun 🙂 Nebo se můžete podívat do galerie.

Hudba k poslechu

Dopřejte si tenhle hudební mix plný emocí od Adama Kvasnici, kvalitní směs jazzu a world music. Hodinová ušní masáž.

Tenhle článek je první ze série o malířském pobytu v Bretani 2019. Pokud chcete, aby vám žádný neunikl, můžete mě sledovat na Facebooku nebo se přihlásit o newsletter ve formuláři.