O síle zranitelnosti…

Aneb ohlédnutí se za retreatem Vědomá smyslnost

Nedávno jsem byl na pětidenním retreatu s Robertem Silberem a chci posdílet něco z toho, na co jsem si tam přišel, a zároveň vás pozvat, abyste si něco takového dopřáli také. V závislosti na vašem mentálním nastavení a zkušenostech to může být výlet poněkud mimo komfortní zónu, ale ve výsledku velmi prospěšný.

Byl to tantrický retreat, takže se tam pracovalo s nahým tělem a nahými emocemi, čili byl to dost osobní a zranitelný prostor. Proč o tom vůbec psát na veřejný blog? Protože si myslím, že je potřeba tahle témata otevírat. A nic až tak osobního, abych tím někomu narušil soukromí, ven nevynesu.

Sexualita, zranitelnost, trauma jsou pořád dost tabuizovaná témata, přitom dost zásadní pro to, jakým způsobem prožíváme svět. A vnímám jako důležité se v tom posouvat. Nikomu nic necpu, chci jen pozvat 🙂

Kdo si neumí brát, neumí ani dávat

Pro mě jeden z nejsilnější bodů, které si odnáším. Umět si brát (dotyk), zároveň znamená umět ho dávat. Protože ten, kdo to neumí, pak (většinou nevědomě) druhého manipuluje. Snaží se, aby to vypadalo, že dává dotek, že dává pozornost, ale ve skutečnosti si bere. Připomíná to nevyslovenou dohodu o výměnném obchodu: já ti udělám dobře, když ty uděláš dobře mně. Ale protože to není plně vyslovené a přiznané, tak vznikají zklamaná očekávání, zranění, nedorozumění a manipulování.

Hranice

Hranice jsou další důležité téma, které lidé často neumí komunikovat. Přitom je to zdánlivě jednoduchá otázka: Jak chceš, abych se tě dotýkal? Jak já chci, aby ses mě dotýkala ty? Přijmout odpověď už tak jednoduché být nemusí, zvlášť když odpověď je: “Nechci…”. Většina mužů asi zná vtip, že když žena řekne “ne”, myslí tím “možná”, a když řekne “možná”, myslí tím “ano”. A když podle toho jednají, tak pak vzniká nátlak, obtěžování a další odstíny nepříjemných situací plus zraněné mužské ego z odmítnutí dotyčnou ženou. Nebo na druhé straně nedůvěra ženy k mužům, protože má zkušenost nerespektování svých hranic, přání a bezpečného prostoru.

Pravdivost

Pravdivost umí být hutná. Dobrý indikátor toho, že mluvíme skutečně pravdivě, je určitý diskomfort z vlastní zranitelnosti. Každý den dopoledne bylo v tomto směru nějaké skupinové cvičení. Nebudu zacházet do detailů, ale vnímám to jako důležitou součást, která vytvořila atmosféru důvěry a pochopení. A ano, můžou u toho být někdy silné emoce, ale když jsou přiznané, lépe se s nimi pracuje. Jsou zvědoměné.

Osobně jsem tu skrze několik silných situací lépe poznal sám sebe. Je fascinující, kolik se toho může udát za pouhých 5 dní. Retreat je (alespoň pro mě) i taková emoční laboratoř. Čas plyne jinak, jsem více naladěný na sebe a je tu prostor pro prozkoumání důležitých témat.

Poděkování

Velké díky Katice, Robertovi a asistentům za tuhle hlubokou zkušenost. I všem účastníkům, odnesl jsem si hodně.

Dejte vědět svým přátelům, jaké pěkné obrázky jste našliShare on Facebook
Facebook
Share on Tumblr
Tumblr
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on Google+
Google+
Pin on Pinterest
Pinterest
Share on LinkedIn
Linkedin
Buffer this page
Buffer

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


CAPTCHA Image
Reload Image