Balvan nad harcovskou přehradou mě k namalování zval už dlouho. Zvláště, když byl ještě napůl zasněžený, působil ještě intenzivnějším dojmem. Bílý sníh ostře svítil proti tmavému kameni a kreslil silně kontrastní obrazce. Teď už je jaro, všechen sníh roztál a kámen je napůl tmavě šedý a napůl zelený od mechu. Slouží jako prolézačka pro děti a strašák pro jejich mámy, které na ně křičí, aby nespadly (nemyslím, že by to bylo tak vysoko, ale budiž).

Z místa, kde jsem stál, nebyla vůbec vidět voda, jen mezi stromy prosvítaly vily na protějším břehu. Během malování jsem poslouchal můj nový hudební objev – jazzman Billy Childs (hudba je pod obrazem). Přišel jsem na něj nějakou podivnou oklikou přes soundtrack k filmu Catch me if you can, který je mimochodem taky parádní.