Kamenný labyrint Kotor

Svoji základnu jsem měl v Kotoru, velmi starém kamenném městě, které má neopakovatelnou kouzelnou atmosféru. Je to vlastně kamenné bludiště, v jehož zákoutí bydlí lidé a mizejí turisté, aby se vzápětí nečekaně objevili na stejném místě, odkud vyšli. Celé město má trojúhelníkový tvar, jehož každá strana je odhadem kilometr dlouhá, spíš méně. Ale projít městem a najít v něm konkrétní dům, je pro začátečníka úkol tak na hodinu.

Několikrát jsem zabloudil, vynořoval se a zase ztrácel. Bylo to jakoby si se mnou město hrálo a neustále měnilo tvar a přesouvalo domy z místa na místo. Žádná ulice není rovná, všechny jsou křivolaké a úzké s relativně vysokými domy, takže není vidět ani slunce a před sebe vidíte vždy jen na pár metrů. Je to opravdové bludiště. Dokonce tu ulice ani nemají jména, protože to vlastně nejsou ulice v pravém slova smyslu, jsou to spíše náhodně lomené chodby s proměnlivou šířkou.

Protože do úzkých kamenných uliček téměř nesvítí slunce, je v nich chladno. Pro malíře to je skoro za trest, protože když malujete na slunečné části tak je vám horko a když jste ve stínu a třeba hodinu a půl malujete, tak je vám pak hrozná zima. První den, kdy jsem úplně neodhadl oblečení, jsem měl po půl hodině všechny svaly zaťaté, jak se tělo snažilo zahřát. Trvalo mi pak další hodinu se zase ohřát. Další dny jsem se na to už připravil a měl jsem pod kalhotami pro jistotu ještě hřejivé spodky. Což bylo super, když se pak posunulo slunce a začalo do mě pražit. Na ulici se mi převlékat nechtělo, takže jsem se další hodinu pro změnu potil 🙂

První den byl prozkoumávací. Hodně jsem chodil a hodně jsem bloudil, vytipovával jsem si místa vhodná pro malování. A také jsem se oťukával. Nechtěl jsem hned první den vytáhnout stojan a barvy, takže jsem chodil jen se skládací židličkou a akvarelovým blokem. Takové malování nanečisto 🙂

Tohle je ulička, kde jsem bydlel. Fotka není moje, ale od místního fotografa Nikoly Novoviče. Jsem fakt rád, že jsem ho potkal 🙂

A takto jsem ji nakreslil/namaloval já. Seděl jsem o něco blíže schodům.

V pozadí je vidět prudký kopec, na kterém je rozsáhlá pevnost střežící město před útokem z hor. Má to tak tisíc schodů a je to parádní cvičení na lýtkové a stehenní svaly.

Pohled na město z cesty na pevnost. Město dole už není Kotor, ale Dobrota – nové město přilepené hned ke hradbám.
Dejte vědět svým přátelům, jaké pěkné obrázky jste našliShare on FacebookShare on TumblrTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestShare on LinkedInBuffer this page