Inspirace k malování může být cokoliv. Jde o to, nebát se do toho praštit a malovat to, co mám zrovna před očima. Když bydlím na sídlišti a nemám čas někam vyrazit, tak můžu malovat paneláky a prostor mezi nimi. I to má svou poezii. Nebo obyčejné koupelnový kout s kbelíkem a špinavým hadrem. Obyčejná všednost, o kterou jindy nezavadím pohledem. A dnes už to tam vypadá jinak, takže ten nedávný obrázek zároveň slouží jako vzpomínka. Čas zakletý do obrazu.

Jiný večer jsem se pro změnu potřeboval odreagovat z jedné nepříjemné zprávy a tak jsem si narychlo poskládal zátiší. Vlastně jsem jen dal mísu jablek na stůl a to bylo všechno. Svůj účel to splnilo, vyčistil jsem si hlavu 🙂

Mějte se krásně a nezapomeňte si pustit hudbu, co je úplně dole. Je to příjemný remix jedné skladby od Joe Hisaishi.

 

 

Joe Hisaishi je dvorní skladatel Hayaho Miyzaki. V Japonsku je ohromně populární. Našel jsem i docela dost různých remixů a úprav jeho skladeb. Někdy do jazzované formy, jindy elektronika, jindy velký orchestr. Hezký poslech.

A původní skladba zde. Respektive úvodních několik taktů, zbytek už je jiný 🙂