Dnes to bude trochu pohádkové. O víkendu jsem s dětmi koukal na pohádku Doručovací služba čarodějky Kiki. Viděl jsem ji už hodněkrát a překvapivě několikrát dokonce i sám. Je to kouzelný příběh o dospívání a hledání svého místa ve světě. Kiki je třináctiletá dívka, která odchází z domova na zkušenou, stát se opravdovou, dospělou čarodějkou. Město, které si zvolí, připomíná atmosférou Skandinávii nebo sever Evropy a je tak poetické, že vždy, když ho vidím, tak mám touhu nasednout na vlak a odjet někam, kde je to jinačí. (A malovat tam… ten výhled na město z Kikina pokoje je famózní.)
Ale zpátky k filmu. Kiki je v jednu chvíli zoufalá, protože ztrácí svoji kouzelnou sílu. Připadá si ztracená a osamělá. Potýká se se svými city, poprvé se ji líbí nějaký kluk, ale ona je na něho nepříjemná. Všechno špatně… V tu chvíli za ní přijede její kamarádka malířka a když vidí, v jakém je stavu, vytáhne ji na výlet. Večer si pak povídají o malování a čarování. Obě činnosti mají překvapivě dost společného. Vystřihl jsem z filmu ukázku jejich rozhovoru, je to pro mě jeden z nejsilnějších momentů celého filmu. Má to 4 minuty (informace pro ty, kdo spěchají).
Omlouvám se za pásek uprostřed videa, je to daň za zkušební verzi editačního programu.
Příběh čarodějky Kiki je na první pohled jednoduchý a když se ho budu snažit popsat, bude znít banálně. Ale je tak citlivě a poeticky natočený, že mě vždycky dojme. Nechci prozrazovat klíčové momenty, i když mě svrbí ruka je tu všechny vypsat. Podívejte se na film. Pokud jste výtvarně založení, tak určitě oceníte i jeho vizuální stránku.
PS: Nečekejte žádný akční film, tempo je spíše pomalé a pokud jste odchovaní americkými hitovkami, tak ho možná nebudete umět ocenit.
Co dál číst?
Něco o tom zmiňovaném „zatnout zuby a malovat a malovat“ je v rozhovoru Růst umělce. Nebo si můžete přečíst pár tipů, jak lépe malovat v plenéru, ale hodí se to samozřejmě i na malování v ateliéru, jen vám tam nebude utíkat světlo.
2 thoughts on “Malování je jako čarování”