Člověk míní a Pánbůh mění. Původně jsem měl v plánu, že po návratu z Bretaně budu malovat z náčrtků a fotek a vznikne ještě řada obrazů. Ale něco jiného je malovat přímo v místě, kde na vás svítí slunce, světlo má jinou barvu, moře bouří a zkrátka jste tam. Je to intenzivní, obklopující a do fotek a videí se to fakt nevejde. V náčrtcích něco mám, ale nějak mi nejde podle toho tvořit. Mezitím se mi do srdce vkrádá inspirace z probíhajícího podzimu…
Dokončil jsem zatím dvě olejomalby a rozpracoval nějaké další, s Bretaní již nesouvisející. O těch ale zase příště.
Tyhle útesy jsem maloval přímo na místě, byl zrovna teplý až horký den, takže okolo chodili turisté. Když jsem si rozpracoval náčrt na plátno a usadil ho na stojan, ozvaly se mnou hlasy. Otočil jsem se, za mnou stála parta mladíků. Najednou jeden z nich zakřičel a ukazoval někam za mě. Právě zafoukalo, vítr mi povalil stojan s plátnem, který se zastavil akorát na okraji útesu. Kdybych ho měl o kus dál, tak by spadl až dolů. Vzal jsem to jako varování malířských bohů, plátno ze stojanu zase sundal a maloval zbytek dne na zemi ve dřepu. Byl jsem pak z toho docela rozlámaný, protože to trvalo dlouho a bylo to nepohodlné. Nebylo to žádné “uměkčení se” 🙂
Doma jsem pak obraz ještě dotáhl do jeho finální podoby. Na nějaké jemné detaily jsem venku už neměl energii ani čas.
Výhled na Pointe du Toulinuet
Na druhém obraze je výhled, který jsme malovali několikrát. Pro srovnání tady je verze od Václava Kováře. Je to spolu se hřbitovem lodí místo, kde jsme malovali v zatím nejdrsnějších podmínkách. Naštěstí tam byl bunkr, do kterého jsme se mohli schovat. Tohle je malováno za klidného počasí a je to na tom poznat.
Ten den jsem maloval sám a potkal jsem tam stejného racka jako před pár dny. Racek si myslel, že mám něco k jídlu, takže se motal kolem mě a plátna. Když jsem na chvíli zalezl do bunkru, tak mi šlápl do palety a následně do plátna, které jsem měl položené vedle. Naštěstí to šlo snadno zamáznout.
Dole jsou obrazy s výhledem na stejné místo, ale malované na zemi, plátno přichycené kameny, aby je neodnesl silný vítr. Do toho déšť a mlha, rychlé změny počasí. Původně jsem měl v plánu to malovat pečlivě, ale v tom divokém počasí to jinak než divoce nešlo. Měl jsem na sobě snad všechno oblečení, co jsem měl s sebou, a stejně to nebylo dost.
Je dost znát, ke kterým obrazům jsem se pak ještě vracel, abych je dotáhl, a které jsem pak nechal, jak byly. K té pečlivosti jsem se postupně propracovával během pobytu a následně pak doma. Vyplatí se to 🙂
Co dál číst?
O tom, jak lépe malovat v plenéru. Existuje nějaký postup, jak na to? Jo 🙂 A pak moje osobní zážitky z malování a samotného pobytu.
Co k tomu poslouchat?
Tahle francouzská hitovka se fakt povedla. Cítím z toho letní pohodu, pokukování po slečnách v plavkách na pláži a slunce pražící na moji krásnou pleš (čti “vysoké čelo”). Přeji štědrou dávku malířské inspirace.
