Liberec je město rododendronů (a místy ošklivých domů) a teď v květnu všechny rozkvetly a proměnily ho na jednu velkou kvetoucí zahradu. Byl to pohled pro bohy. Naše školka je nedaleko botanické zahrady, takže jsem měl to štěští a mohl pozorovat, jak postupně rozkvétají. Když byly v plném květu, vypravil jsem se tam s Ondrou a nafotil si je. Kreslit na místě by s ním moc nešlo, to už jsem poučený 🙂 Krátce po návštěvě botanické přišly prudké deště a keře pak rychle odkvetly. Další víkend už byly všechny květy seschlé.
Poslední dobou chodím po Liberci a fotím si květy. Plánuji jich namalovat ještě víc, jsou překrásné. Jen toho času na malování bych potřeboval víc. Až se pořádně rozjede prodej obrazů, tak si to budu moct dovolit. Zatím ale pracuji na plný úvazek a maluji ve volném čase. (Kdyby to nebylo zřejmé, říkám tím: Kupte si ho!)
Tohle je zatím asi můj nejpropracovanější obraz. Dělal jsem si několik studií tužkou, abych se naučil, jak vlastně rododenronové květy vypadají. Pak několik studií kompozice, a pak teprve na plátno. Navíc jsem si začal dávat bedlivý pozor na míchání barev. Viděl jsem nějaké online kurzy na artistnetwork na míchání barev, a i když byly krátké, odnesl jsem si toto poučení: aby byl obraz barevně sladěný, je dobré používat minimum barev. Zvolit základní barvu a z ní pak mícháním a přidáváním vytvářet další odvozené barvy. Takže ze základní zelené, která byla vždy mojí malířskou můrou, se mi takto podařilo namíchat celou zelenou paletu. Obraz tak vypadá mnohem opravdověji, barvy jsou uvěřitelnější.
Nedávno jsem četl knihu od Cala Newporta Tak dobří, že vás nepřehlédnou. Je to o tom, jak si vytvořit práci, kterou budete milovat. Hodně se k ní teď vnitřně vracím, i když vlastně vůbec není o malování. Jedna z věcí, kterou Newport opakovaně zdůrazňuje, je že aby jste měli výjimečnou a skvěle placenou práci, tak musíte nabídnout výjimečné a vzácné dovednosti. Vzdělávat se, rozvíjet svůj kariérní kapitál (jinými slovy: zvyšovat svoji cenu na pracovním trhu), učit se od mistrů v oboru a budovat svoji značku. Jak se to týká malování? Tak, že nestačí jen hodně malovat, ale je potřeba k tomu i studovat. Učit se kompozici, učit se míchat barvy (fakt je to věda :)), učit se kombinovat techniky, učit se figuru. V knize dává příklad šachistů. Šachisté, kteří pravidelně vyhrávali světové turnaje, překvapivě neměli vyšší IQ ani nebyli nadanější než jejich soupeři. Ale trávili zhruba 5x-10x víc času studiem šachových partií ostatních hráčů nebo si platili drahé konzultace od jiných velmistrů. Teprve poté se dostali na špičku.
Svoji ideální práci si aktuálně představuji tak, že budu napůl programovat a napůl malovat. V létě třeba nepracovat skoro vůbec, ale za to hodně malovat venku, vystavovat a prodávat. To je moje motivace. Nestane se to přes noc, ale obraz za obrazem se k tomu propracovávám. Časový plán nemám, prostě maluji, co to jde. A když to dobře dopadne, tak budu mít v roce 2019 minimálně dvě výstavy, už jsou v jednání. Těším se!
Jak obraz vznikal
Po několika studiích do bloku, jsem si udělal ještě náčrt tužkou na podmalované plátno. Pozor! Je potřeba kresbu zafixovat, jinak se bude tuha míchat s barvou a špinit ji. Stačí obyčejný sprej na vlasy.
A hudba nebude?
Jasně, že bude! Už jsem tu sice něco od Billy Childse dával, ale to nevadí. Dostanete ho znovu a bude se vám líbit 🙂 Je to úvodní píseň z jeho alba Map to the Treasure. Nutno podotknout, že to jsou všechno skladby od zesnulé zpěvačky Laury Nyro. Obě verze jsou skvělé, porovnejte si je. Přeji hezký poslech.
Cover verze, rok 2014
Originál z roku 1970
To jsou prostě texty pro malíře 🙂
Where is your woman?
Gone to Spanish Harlem,
Gone to buy you
Pastels.
Díky Davide za Vaše úvahy i muziku, dnes jsem je objevila a shltla na jeden zátah… V mých poznámkách je tisíc překlepů, to se omlouvám.
Díky. To mě moc těší! 🙂