Celý prodloužený víkend jsem se těšil, že budu malovat, ale pořád tomu něco bránilo. V neděli odpoledne na chvíli vysvitlo slunce a roztrhaly se mraky. Ucítil jsem vhodnou příležitost k malování v pléneru. Co na tom, že je zima, to nějak zvládnu. Vyrazil jsem do kopců, ale než jsem dojel na místo, tak se počasí opět změnilo. Od Ještědu přicházel dešťový mrak a postupně v něm mizely kopce jeden za druhým. Mrholení přecházelo v déšť a brzy byla taková zima, že mi křehly ruce. Navzdory tomu bylo na co koukat. Dole pode mnou se třpytily plechové střechy továrních hal a okolní lesy hrály všemi odstíny pozdního podzimu, od hnědofialové po šedou, místy oranžovo-žlutou, tam kde ještě některé stromy měly listy. A nad tím vším olověné nebe a sychravý déšť.

Původní plán malovat přímo venku se brzy ukázal jako neschůdný, začalo regulérně pršet. Stihl jsem alespoň udělat pár črt a fotek, podle kterých jsem obraz doma domaloval. Při malování obvykle poslouchám hudbu a tentokrát to vyšlo tak, že aniž bych to plánoval, měl jsem v playlistu stejné album, jako když jsem tu byl posledně. Potěšilo mě to, vybavila se mi atmosféra posledního malování a dramatické rozdíly mezi nimi. Viz Paneláky mezi stromy.

Dávat sem ale podruhé stejnou hudbu by byl hřích, tak sem dám něco příhodně sychravého. Dhafer Youssef – Abu Nawas Rhapsody. Užijte si poslech.

Dhafer Youssef – Abu Nawas Rhapsody. Užijte si poslech, je to borec.