Předem upozorňuji, že se nejedná o shrnutí všech přednášek, ale jen výběr toho, co mě osobně nejvíce zaujalo. Navíc jsem tam byl letos jako dobrovolník a některé přednášky ze začátku jsem nestihl. Celý program TEDxu je zde.

Sugandho

Pro mě osobně nejsilnější přednáška. Narozdíl od ostatních řečníků neměla Sugandho žádné slajdy, v sále byla tma a jediné místo, které bylo osvětlené, bylo to, kde stála. Vznikla tak intimní atmosféra, kdy člověk vnímal jen sebe a ji.

Mluvila o bolesti, rozchodech a emoční krizi. O tom, jak na jednom semináři viděla, že se její partner zamiloval do jiné ženy a jak to bylo zraňující. Šla pak domů, vypnula všechny přístroje a soustředila se na svou bolest. Brečela tak dlouho, dokud neměla v sobě klid meditovat. Vědomě si pustila všechnu tu bolest k sobě, vdechovala ji do srdce a vydechovala smíření a uzdravení. Přišla na to, že zdroj její bolesti je v žárlivosti. Ale proč je žárlivost tak bolestivá? Protože se v mysli srovnávala s tou druhou ženou, kterou vlastně ani neznala a ve svých očích snižovala svoji hodnotu. Ta druhá je krásnější a chytřejší, a proto mě opustil. Sama sobě tím snižovala svoji cenu. To bylo klíčové poznání. Pomohlo ji to znovu si uvědomit svoji cenu a sebevědomí, najít svoji sílu.

A o tom to je. Nevyhýbat se nepříjemným, bolestivým myšlenkám, ale naopak si je pustit naplno k sobě. Prozkoumat je, zjistit, čím vlastně bolí či děsí a pak s tím s pracovat.

Jen mám pocit, že část obecenstva tenhle talk neskousla. Byl příliš odlišný od standartních TED Talků. Žádné slajdy pro zpestření, žádný pohyb na jevišti. Jen vážný hlas ve tmě. Ke konci už lidé kolem mě surfovali na telefonech.

Petr Třešňák

Přednáška o tom, jaké to je vychovávat dítě s těžkým autismem a sklony k sebepoškozování. Jaká nálož to je pro rodinu a jak je to možné zvládnout jen s aktivní podporou širokého okolí. (A jak v tom stát stále selhává, i když se to, zdá se, pomalu mění). Složitá situace dokáže v lidech vyvolat vlnu solidarity a pomoci. Petr Třešňák v nadsázce říkal, že péče o jejich dceru zaměstná tolik lidí jako střední firma. Více v jeho filmu Děti úplňku.

Filip Tylš

Terapeutické možnosti psychedelik. Pro mnohé lidi jsou psychedelické zážitky transformativní a léčivé. Dokáží se v tranzu na svůj život podívat z jiného úhlu, najít nečekané souvislosti a vhledy. Mnoha lidem pomohl takový zážitek dostat se z deprese, závislosti nebo obsedantní poruchy. Tylš se svým týmem poskytuje lidem na tripu bezpečné zázemí a konzultace. Sepisuje jejich zážitky a na jejich základě vydal knihu Fenomén psychedelie.

Ondřej Šteffl a Scio škola

Možná netřeba představovat, ale vzhledem k tomu, že Scio škol je pořád hodně málo, tak o nich asi málo lidí ví. Ve Scio školách se neučí standardním způsobem, učitelé tam jsou spíše jako průvodci. Děti se nemusí učit podle osnov, není žádný harmonogram, kdy musí umět to, či ono. Děti se často naučí číst samy. Zajímavé také je, že když děti neučíte matematiku od první třídy, ale začnete s tím až v šesté třídě, tak se to naučí stejně dobře jako stávající šesťáci. Se čtením to je podobné. (A jaký je vlastně smysl domácích úkolů?)

Věděli jste, že kolem 10% žáků neumí pořádně číst a dalších 10-15% nechápe dostatečně smysl psaného textu? (Bohužel nemám odkaz na studii, tak musíte věřit mé interpretaci toho, co Štefl říkal, nebo si to dohledejte sami.)

Bob Kartous

Pro mě nic zásadně nového (jsem v IT bublině), ale pěkné shrnutí aktuálních trendů ve světě. Když se to takhle shrne, tak je to docela mrazivé.

• Ruský trolling je na profesionální úrovni a ovlivňuje volby skrze sociální sítě
• Trump a Brexit
• Sociální bubliny na Facebooku, kde se lidé jen utvrzují ve své pravdě
• Fragmentace společnosti na skupiny, které spolu nekomunikují, nepotkávají se a nesnáší se. Ze spoluobčanů se stávající cizinci. A z cizinců máme strach
• Úkol pro posluchače: Najít někoho z jiné sociální bubliny a mluvit s ním.

Byly bohužel i přednášky, ze kterých jsem si mnoho neodnesl. Například Lorena Macnaughtan (sorry, ale nic nového), performance s lahvemi, Dominika Kouřilová (nebylo to úplně špatné, ale zase tolik mě to nechytlo.) Takový příběh o ošklivém kačátku, které dokázalo vyrůst. Kdybych byl v jejím věku (20+), tak by mě to chytlo víc. Kevin Warwick – za mě zklamání, nepřišel s ničím novým. O technologiích, o kterých mluvil, jsem četl tak před 15 lety.