Dnes se povedla věc nevídaná, byl jsem malovat venku s dětmi a opravdu něco namaloval. Bylo to strategicky v lesíku hned za domem, což se ukázalo jako dvojnásob výhodné, protože když jsme skončili, tak zrovna přicházela bouřka. Usadil jsem se na prvním místě, kde to jen trochu šlo. Věděl, jsem že nemá smysl hledat dokonalé místo, než bych vybral něco s výhledem, tak by děti možná opustila chut malovat. Anežka se trochu překvapivě hned odpojila a usídlila se v nedalekém křoví. Dost blízko na to, abychom o sobě věděli, ale dost daleko na to, abychom na sebe neviděli. Ondra radostně běhal mezi námi, chvíli pozoroval Anežku, chvíli mně a k tomu chroupal jablka. Prostě pohodička. Mám radost, že se to povedlo a mám radost, že i něco hezkého vzniklo. A to na všech frontách.
K poslechu přikládám lesní pohodičku. Příjemná relaxační hudba, užijte si poslech a užijte si léto. Carpe diem 🙂