Na jaře jsem byl na výletě se sourozenci do Bedřichova a jak už to tak se mnou bývá, táhnul jsem s sebou batoh s malováním. V půlce jsem se nespolečensky oddělil a šel jsem malovat. Vybírám si místa, která na mně něčím dýchnou a probudí ve mně nějaký silný pocit. Nějaký příběh, ať už hezký, příjemný na pohled nebo třeba smutný, prostě něco, co ve mně bude rezonovat. Obloha byla zamračená a celá krajina byla v nudných šedých barvách. Příroda se ještě neprobudila a navíc byl lehký opar, takže výhled za moc nestál. Bloudil jsem po lese a hledal. Dlouho to vypadalo, že je všechno kolem jen šedohnědé a nudné. Až jsem došel k lyžařskému vleku.

Takový vlek je mimo zimu zvláštní věc. Je vlastně opuštěný a nikoho nezajímá. Trpělivě čeká na příchod zimy, kdy bude opět probuzen k životu. Do té doby jen trčí k nebi jako industriální kolos a mlčí. Mezi tmavými smrky probleskovala jeho červená kola a šedozelené sloupy. Přitahoval mně. Cítil jsem v něm příběh, a tak jsem začal malovat. Obraz se jmenuje Jemná invaze, protože přesně tak na mně působil. Železný kolos, který jakoby do lesa nepatří nebo s ním alespoň dost kontrastuje. Ale bereme ho jako přirozenou součást krajiny, podobně jako třeba koleje nebo mosty či sloupy elektrického vedení. Přitom je to věc v krajině nová a umělá. Sloupy vleku jsou všechny šedozelené, takže vizuálně nijak neruší, a do jisté míry je ignorujeme. Líbil se mi a tak jsem ho namaloval. Jak se líbí vám?

K poslechu vám hraje meditativní hudba od dua Peter Cater & Karlos Nakai. Věřte mi, že tohle si chcete pustit a nechat puštěné dlouho, protože je to krása. Věřte mi, tohle album si zamilujete.