Důležitost postprodukce

Dlouho jsem měl za to, že obrazy namalované v plenéru by měly být „autentické“. Autentické v tom smyslu, že co vznikne v plenéru, nebude už dále upravováno v ateliéru. Ale došel jsem k tomu, že je to hloupost. Z jednoho prostého důvodu: v plenéru se často obraz nedá stihnout. Změní se počasí, posune se slunce, příliš se ochladí nebo naopak oteplí, dostaneme hlad, žízeň, ztratíme energii atd. Důvodů je spousta. Než se tam trápit a ve výsledku obraz zkazit, je lepší to zabalit a jít domů.

Odpočinout si, dát si od obrazu pauzu a pak ho dodělat doma v klidu. Je ale důležité mít dostatek referenčního materiálu. Nafotit si dané místo z několika úhlů, udělat si skicy, prochodit si to. Zkrátka nechat na sebe dané místo působit a co nejvíc si z něho vnitřně odnést. Jen tak někam vyběhnout, zmáčknout spoušť a pak malovat podle fotky, to moc nefunguje.

Osvědčilo se mi to u obrazů malovaných v Bretani. Některé vznikaly za opravdu drsných podmínek a na výsledné malbě to pak samozřejmě bylo znát. K některým jsem se pak vracel třeba i několikrát a postupně je uhlazoval. Dodatečná péče jim myslím prospěla. Posuďte sami, přikládám různé verze pro porovnání.

Vlevo je verze z plenéru, vpravo po úpravě v ateliéru.

Často stačí změnit jen lehké nuance, které v malbě překáží. Sladit odstíny, potlačit vzdálené pozadí, aby na sebe tolik nestrhávalo pozornost, nebo naopak vypíchnout něco, co má být v popředí. Vytáhnout ostré hrany, aby nebyly rozmázlé, ujistit se, že vepředu jsou barvy teplejší a že obraz nepůsobí moc ploše.

Někdy mám obraz opřený u stěny, na kterou se často dívám a ve volných chvílích ho pozoruji. Nechávám ho zrát. Vzhlédnu k němu od čtení knihy nebo při přestávce v práci, dokud přesně nevím, co chci změnit. Pak už to jde rychle. Hodně mi v tom pomáhá zpětná vazba od dalších malířů, pokud ji nemám, pak se holt musím na obraz koukat tak dlouho, dokud nepřijdu na to, co mi na něm nesedí.

Na následujícím obraze bohužel není rozdíl tak patrný, protože jsem ho fotil až po první úpravě doma. První verze byla odlišnější. Nápověda: ztlumil jsem žlutavou křiklavost nebe a opravil modř u horizontu, na několika místech bylo moře v obráceném gradientu. V úplně původní verzi navíc nebyly tak jasné kontury a praskliny skal.

Na následujícím obraze je dobrý příklad toho, že občas se to dá postprodukcí pěkně pokazit. Co z toho vyplývá? Že je to potřeba udělat znovu! Nastavit se do trpělivého módu a pokorně to upravit. Je to časově náročné, a upřímně: teď zrovna je to dost otrava. Jsem zkrátka také jen člověk a ne vždy se všechno podaří na jedničku. V lednu budu mít výstavu, tak teď procházím starší obrazy a jak jsou starší, tak v nich vidím technické nedostatky. Často to jsou detaily, které nedávají z logického pohledu smysl, a tak kazí celkový dojem. Jako třeba okenice stejně světlé ve stínu jako na světle, příliš tmavý a výrazný kopec v pozadí a podobně. A někdy se to podaří rovnou na poprvé, jako například v plenéru v Kladně.

Někdy to spíš pokazím, než vylepším. Tady bude potřeba ještě třetí kolo úprav…

Podobných nedodělků si pak všímám i u cizích obrazů. Mám za to, že realistická kresba je základ malování. A to i když někdo maluje vymyšlenou, fantazijní krajinu. Pokud v tom vymyšleném prostoru nefunguje správně kompozice, neladí barvy nebo nesedí proporce, tak je většinou hloupé vymlouvat se na to, že to tak autor chtěl. A vymlouvat se na Picassa, Kupku a moderní umění celkově je také hloupé. Ti malíři věděli, co dělají a proč a měli vykreslenou ruku, mohli si to dovolit. V jejich experimentech a ne-realismu bylo pořád znát skvěle zmáknuté řemeslo.

Dvě verze Tlusté dámy, originální kresba tuší versus linoryt.

Linoryt zabral o dost víc času a ještě více času zabral samotný tisk. Dobrat se ke správné konzistenci barvy a papíru je alchymie.

Pokud se vám nějaký obraz líbí, tak vězte, že jsou prodejné. Můžete mě kontaktovat třeba přes komentář pod článkem nebo na FB Vnitřní krajiny.

Na poslech

Tohle je tak krásná hudba, že se musím podělit. Zaposlouchejte se, nechte se unést lehkým smutkem přetaveným do tónů klavíru. Zní to jako tanec podzimních listů, vzpomínka na zamilovanost …

Co dál číst

Mám tu na ukázku obrazy z Bretaně, tak asi něco o Bretani? 🙂 Nebo je libo raději něco z neutěšených industriálů z Kladna?

Dejte vědět svým přátelům, jaké pěkné obrázky jste našliShare on Facebook
Facebook
Share on Tumblr
Tumblr
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on Google+
Google+
Pin on Pinterest
Pinterest
Share on LinkedIn
Linkedin
Buffer this page
Buffer

One thought on “Důležitost postprodukce

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


CAPTCHA Image
Reload Image