Malování v Bretani

První článek o Bretani byl spíše technický, o tom co jsem se tam naučil o malbě v plenéru. Tentokrát chci být více osobní a podělit se o pár zážitků. Asi to nebude moc učesané, ale o to spontánnější.

Vnímání barev

Během pár dnů u mě nastal výrazný (a dočasný) posun ve vnímání barevnosti a rozmanitosti světa. Čím víc jsem se nořil do malování, tím barevnější a krásnější se mi svět jevil. Často se stalo, že když jsem se po celodenním malování zvedl, byl jsem celý vyčerpaný a říkal jsem si, že už nic nechci. Sbalil jsem si věci, hodil batoh na záda a po pár krocích jsem byl znovu nadšením bez sebe. Ty barvy! Ty skály a tříštící se voda! Ten hukot a šumění vln, proměnlivé světlo na útesech. Byl jsem znovu očarovaný. Cesta z malování zpět domů se tak často protáhla o pár zastávek, kdy jsem se jen díval a nasával to do sebe. Byl jsem chvílemi až dojatý tou krásou. Světlo od obzoru k obzoru, hladící krajinu jako hebkou kůži, vítr honící se ve vlasech a strništích mezi kameny.

Těžko to vysvětlit někomu, kdo to nezažil. Myslím ale, že jsme to tak vnímali podobně všichni. Často jsme jeden druhého upozorňovali na různé odstíny oblohy, tvary skal, kontrasty… Pro nezaujatého pozorovatele jsme mohli působit jako parta bláznů s posunutým vnímáním a žebříčkem hodnot. Který střízlivý člověk si užívá, že stojí na útesech v poryvech větru, který mu kácí stojan?

Teď,  když jsem zpátky ve své rutině, usazený u počítače, je můj svět emočně mnohem plošší. Když jdu ven, rozhodně nevnímám oblohu jako závratně barevnou a plnou inspirace a radosti, ale jen jako oblohu, pod kterou musím projít na nákup a do školky. Okouzlení je pryč a mně se po něm stýská. Prohlížím si fotky, ale na nich nic z toho není, nejde to zachytit. Přepnout se do zostřeného vnímání trvá pár dní (existují kouřové zkratky, ale je to přeci jen o dost jiné).

Uměkčení se a vysírání

Tyhle výrazy vymyslel Honza a docela se ujaly. Uměkčit se někde znamená pohodlně se tam usadit, tak, aby člověk dobře viděl na krásy okolo. A vysírání znamená „sr*t se se všemi detaily“, což trvá velmi velmi dlouho. Omlouvám se za ten výraz, ale on k tomu skvěle sedí. Já jsem nikdy na dlouhé vysírání nebyl, nebo jsem si to o sobě alespoň myslel. Ale když jsem viděl výsledky ostatních vysíračů a porovnal to se svými rychlovkami, tak jsem zatoužil mít takové obrázky také. Začal jsem svým obrazům dávat více času, píle a trpělivosti a výsledky začaly být znát. Po pár dnech takového vysírání, jsem začal mít při usínání barevné, malované sny. (Teď zpátky v IT je už zase nemám.)

Vysírání se v Locronanu

Dost času na cokoliv

Tohle byl jeden z největších darů dlouhého malířského pobytu. Nevadilo mi, když se něco nepodařilo, věděl jsem, že mám ještě x dní. Nevadilo, když jsem se někde zatoulal a jen se díval, byl na to čas. Bylo dost času na to, se někde na 6-8 hodin uměkčit a malovat. Udělat si skicy, pozorovat světlo na vlnách, zachytit stíny a pak teprve malovat. Tak, jako to píšu tady. Dříve jsem vnímal plenér jako závod s časem a výsledky tomu odpovídaly. Bylo to uspěchané…

Pont-Aven

Město malířů. Ač jsme tam přijeli v deštivý den, tak jsem napočítal takových osm malířů na ulicích. Kolik jich tam musí být, když je slunečno? Na každém rohu je galerie nebo dvě. Samozřejmě také hodně turistů, ale díky nim mají malíři co jíst, takže je to asi dobrá symbióza. Někteří z nich byli fakt dobře vybaveni. Jeden byl schovaný pod obrovským deštníkem i se svým stojanem, další byl skrčený pod zadními dveřmi upravené dodávky. Paráda 🙂

Očekávání

Když jsme Bretaň plánovali, tak Václav říkal, že počítá s pomalováním tak 20 pláten. Nakonec si jich koupil 30. Nemohl jsem samozřejmě zůstat o moc pozadu a koupil si jich 25. Nakonec jsem jich pomaloval asi tak 8. Tolik tedy k mým velkým očím. Jak už psal Václav, brát s sebou tolik pláten byla forma stresu.

První kresby za moc nestály, rozkresloval jsem se, zkoušel jsem akvarel, zkoušel jsem rozmalovávat fixy, zkoušel jsem perovky. Nakonec mi nejvíc sednul olej, i když je s ním spojená nemalá režie. Musím s sebou tahat paletu, sadu štětců a barev, podmalované plátno. A při transportu zpět být sakra opatrný, abych si nic nezamazal (to se nepovedlo).

Touha do budoucnosti je jasná. Chci si to zopakovat! Na příští turnus by nás mělo jet 12, hlaste se u Václava Kováře.

Kresby a malé formáty

Přidávám pár kreseb, které tam vznikly. Malby si nechám na zveřejnění až jako úplně poslední. Budou prodejné. Chcete-li být mezi prvními, kdo se o nich dozví, zapiště se do formuláře níže.

Aby vám nic neuniklo, můžete si přihlásit se k odběru novinek. Slibuji, že nebudu posílat žádný spam.

Dejte vědět svým přátelům, jaké pěkné obrázky jste našliShare on Facebook
Facebook
Share on Tumblr
Tumblr
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on Google+
Google+
Pin on Pinterest
Pinterest
Share on LinkedIn
Linkedin
Buffer this page
Buffer

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


CAPTCHA Image
Reload Image