Poznámky z přednášky o učení se, kterou jsem měl spolu s Vítkem Mištinou na TopMonks Caffé 12.7.2018
Anglická verze článku je na blogu TopMonks
Meetup event: https://www.meetup.com/TopMonks-Caffe/events/252259662/
Strom poznání
Když se začínáme učit cokoliv nového (v mém případě to bylo malování), tak se to zpočátku jeví, jako že máme před sebou ohromný úkol (a taky že jo). Nová doména je rozsáhlá a víme o spoustě lidí, kteří v ní jsou experti. Jak se jim můžeme rovnat? Jak je můžeme dohnat?
Důležité je budovat si v mysli “strom poznání”. Tuhle analogii znám od Elona Muska.
Jde o to, že potřebujete nejprve pochopit hlavní myšlenku dané domény. Bez pochopení hlavních principů nebudete dostatečně chápat různé detaily a nebude vám to dávat smysl. Hlavní principy si můžete představit jako kmen a velké větve, detaily jsou jako listy. Pokud nemáte vystavěné hlavní větve, tak se listy nemají čeho chytit. Když se setkáte s něčím novým, ptejte se, jaká je hlavní myšlenka. Zkuste metodu, kterou používají všechny děti, odborně se jí říká “5 proč”. Pokud se 5x zeptáte “proč”, dostanete se až k samému jádru věci.
Mapa poznání
Mapu poznání si můžete představit jako mapu počítačové hry, kde postupně objevujete neznámé území. Každá poznaná doména je jedno políčko. Čím více toho znáte, tím přesnější obraz světa máte a tím lépe si dokážete domyslet skryté souvislosti mezi věcmi.
Každý ucelený poznatek si můžete představit jako knihu, kterou si ukládáte do knihovny. Když poté nad něčím usilovně přemýšlíte a pak se jdete projít, tak vaše mysl přepne do uvolněného módu a podvědomí prochází knihovnu poznání a hledá řešení. Uvolněná, podvědomá mysl má mnohem větší kapacitu než úzce zaostřená mysl, kterou používáme například během programování. Dokáže si spojit zdánlivě nesouvisející oblasti a najít mezi nimi analogie nebo přijít s originálním řešením problému.
Proto je důležité si průběžně rozšiřovat svoji knihovnu poznání a učit se nové věci, nebo si o nich alespoň číst, rozšiřovat si horizont poznání.
Stačí mít talent? A co když ho nemám?
Jak už jsem zmínil na začátku, když se učíme něco nového, jsme si (většinou) vědomi toho, že to neumíme. Jediné, co máme, je náš talent. Můžete si ho představit jako semínko skryté v zemi. Některé semínko je menší, jiné větší a často i rychleji roste. Ale pokud se o něj nebudete starat a pravidelně ho zalévat a pečovat o něj, tak i to velké semínko snadno přeroste to původně malé.
Je potřeba znalosti procvičovat každý den. Více o tom píšu v článku 7 zvyků úspěšných malířů.
Zaměřte se na proces, nikoliv na výsledek
Tohle platí pro jakýkoliv větší úkol. Pokud například máte za úkol pokácet kus lesa, tak nemůžete sekat všechny stromy najednou. Ale postupujete strom za stromem. S učením je to stejné. Zaměřte se na to, že každý den v danou hodinu se budete učit. Pravidelnost je velmi důležitá. Je lepší se učit každý den jednu hodinu než na konci týdne pět hodin v kuse.
Mozek pracuje tak, že udržuje často používané spoje a ty nepoužívané postupně zapomíná. Chcete-li si něco uložit do dlouhodobé paměti, pak je potřeba si to několikrát zopakovat. Ideálně si to po přečtení zapsat vlastními slovy a pak si to třeba druhý den znovu přečíst a v duchu si to převyprávět.
Můžete také sami sebe testovat pomocí Anki Flash Cards (doporučuje Vít Miština).
Vědomý trénink
Vědomý trénink spočívá v tom, že se vědomě zaměřujete na ty oblasti, které vám nejdou. Je to opak opakování známých vzorců, které nám už nějak dostatečně (?) fungují a cítíme se v nich silní. Jeden ze způsobů je třeba zapisovat si čas, který vám zabere něco udělat (v mém případě třeba zachytit správně lidskou postavu na papír). Pokud vám to už jde, tak si můžete snížit časový limit, aby se to opět stalo obtížným. Na procvičování kresby existuje výborný kanál na Youtube Croquis Café. Modelky v něm většinou vydrží v jedné poloze jen jednu minutu.
Vytrvalost je ctnost méně nadaných
aneb “syndrom podvodníka”
Velmi často se stává, že když se učíte něco nového, tak protože v tom ještě nejste dobří, váš mozek má zafixované, že v tom nejste dobří. Ten pocit nedostatečnosti ale často přetrvává i poté, co se v dané oblasti významně zlepšíte. Vaše okolí začne jinak reagovat, budete dostávat lepší zpětnou vazbu. Ale pořád někde na pozadí zůstává nepříjemný pocit, jako byste byli někde, kam nepatříte. Jakoby se každou chvíli měla provalit vaše nedostatečnost. Tenhle jev je tak častý, že má svoje jméno, říká se mu “syndrom podvodníka”.
Důležité je si ho uvědomit, pokud ho máte, a začít s ním pracovat. Vlastně není potřeba zas tak moc dělat, často stačí to uvědomění si a pojmenování věcí. Syndrom podvodníka neodezní hned, ale bude postupně ztrácet svoji sílu spolu s tím, jak vy budete budovat tu svoji.
U mě přišlo takové uvědomění na výstavě jedné amatérské malířky. Když jsem se díval na její obrazy, přesně jsem věděl, co kde nefunguje a proč. Věděl jsem, že některé věci umím lépe než ona a přitom nevystavuji. Jak to? Čekat, až mě někdo sám osloví s tím, že chce vystavovat moje obrazy, je bláhové, člověk se musí trochu procpat. V tu chvíli jsem si uvědomil, že to, co mě brzdilo, byl právě můj syndrom podvodníka a perfekcionismus. Zašel jsem za kurátorem a ještě během vernisáže jsem si domluvil vlastní výstavu.
Přenos znalostí
Čím více znalostí máte z rozličných domén, tím lépe si můžete vytvářet analogie mezi tím, co už znáte a tím, co se právě učíte. Vítek to ilustroval na příkladu ze seriálu Top Gear, kdy si v jedné epizodě pozvali na závod autem různé známé osobnosti. S přehledem to vyhrála yachtařka. Když se jí pak zeptali, jak to dokázala, tak řekla: “To je přeci stejné jako na lodi. Také se snažíte, co nejméně zatáčet, protože zatáčení vás brzdí.”
Mysl v klidu versus mysl ve stresu
Naše mysl má omezenou kapacitu a v klidovém stavu dokáže udržet zhruba 5 položek (plus minus 2). Například nákupní seznam, nebo sled věcí, co je potřeba zařídit. Pokud se ale dostaneme do stresu, tak se kapacita mysli výrazně sníží. Často jediné, na co pak dokážeme myslet je “to bude ale průšvih!”. Pomáhá dát si krátkou procházku nebo si zameditovat, případně si zacvičit.
Učení se a prokrastinace
Určitě jste již slyšeli větu, že myšlení bolí. Sice se většinou nejedná o fyzickou bolest, ale pravda je, že mozek na přemýšlení spotřebuje značné množství cukru. Díky evoluci máme zafixováno, že cukr je vzácný a je potřeba s ním šetřit. Získat potravu bylo obtížné. Z toho důvodu se mozek přirozeně brání mentální námaze a snaží se utíkat k rutinním nebo zábavným a rozptylujícím činnostem, začne prokrastinovat. Dnes jednak žijeme v nadbytku, jednak práce je buď odborná a mentálně náročná nebo rutinní a mentálně ubíjející. Starý vzorec pro snižování spotřebu cukru je nám dnes na obtíž.
Jak přestat prokrastinovat?
Každý zvyk, tedy i ten prokrastinační, má 3 kroky: spouštěč (podnět), rutinní akci, a odměnu. Pokud se přistihneme ve fázi, kdy už držíme v ruce telefon a brouzdáme na facebooku, tak jsme uprostřed rutiny a je už pozdě. Většinou pokrčíme rameny a brouzdáme dál. Naše pozornost a schopnost se soustředit dostává na frak. Důležité tedy je změnit už tu reakci na podnět. Vyměnit ji za novou reakci (například si povolit facebook pouze v určitých hodinách) nebo odstranit samotný spouštěč a vyhnout se situacím, které nás rozptylují a odvádí od cíle.
Učení se vyžaduje schopnost se dlouhodobě soustředit. Bez toho není možné si nové znalosti dostatečně osvojit. Proto je důležité si na učení vyhradit čas, kdy nás nebude nic a nikdo rušit. Tedy, kde nebudeme rušit ani my sami sebe, například tím nutkáním podívat se na facebook nebo jinou zábavičku. A pokud už jste vyčerpali svoji aktuální kapacitu soustředění, tak je lepší se jít projít nebo zacvičit než jen přepnout na facebook a “odpočívat u něj”.
Co dál číst?
Podívejte se na moje pokroky v kresbě za posledních několik let. Učte se, přeji vám úspěch. Dají se pak dělat takovéhle rychlovky. A ještě něco z úplně jiného soudku O inspiraci, smrti a rituálech, i s TEDx videem. Doporučuji také 7 zvyků úspěšných malířů.
2 thoughts on “Jak se učit”