Malířský výlet do Krakova

Na začátku července jsem jel s lidmi kolem Ateliéru Václava Kováře na prodloužený víkend do Krakova. Jaké to bylo? Dobré!

Krakov je nádherné město, má velmi dobře zachované středověké centrum, které je celé zapsané jako památka UNESCO. Má příjemnou kultivovanou atmosféru, něčím trochu připomíná Prahu, ale je klidnější. Ceny jsou obdobné jako u nás, možná o něco vyšší.  Pivo je tu drahé. Nebo spíš obráceně: Čechy jsou asi jediná země, kde je pivo fakt levné.

Jedním z nejsilnějších zážitků byla návštěva výstavy Zdzisława Beksińského. Jeho obrazy jsou plné smrti a rozkladu, často jsou děsivé a zanechaly na mě hodně silný dojem. Říkám si, jaká musela být mysl člověka, který maloval výhradně děsivé obrazy. Ale na druhou stranu jsou namalované tak nádherně a s takovým citem pro detail a světlo, až se z toho tají dech. Po technické stránce jsou naprosto dokonalé a vidět je na živo je parádní zážitek. Dokáže mistrovsky modelovat prostor a světlo. Když jsem se na jeho obrazy díval, připomněla se mi slova písně od Pain of Salvation – The deeper cut.

The deepest cut will never really mend
The deepest cut might kill you in the end
The deepest cut is playing not to win
It’s what you hear in every word I sing
It’s beauty in the ugliest of things
It’s birds that fly with broken wings

Nicméně Beksinski maloval při poslechu hudby od Goréckého nebo Pendereckého, například toto. K jeho obrazům se to opravdu hodí. Sám Beksinski obrazům nedával žádná jména a říkal, že maluje tak, jakoby fotografoval sny. Nechtěl bych, aby se mi zdály takové sny… Z jeho obrazů cítím zážitky z války – bylo mu 10 let, když Němci obsadili Polsko.

Z tohohle obrazu se mi ježily chlupy na zádech.
Dítě a jeho matka. Všimněte si perspektivy, která umocňuje nepatrnost dítětě proti matce a mohutnost koně.

Nedá mi to a musím sem vložit ještě jednu hudební vložku, je to symfonie od Goreckého. Podobná hudba hrála i jako zvukový doprovod na výstavě a skvěle podtrhovala atmosféru. Je nádherná a smutná, tesklivá a něžná.

Večer jsme se pak šli projít do židovské čtvrti, což byl další skvělý zážitek. Spousta barů, ulice plné lidí a světěl, velmi živá atmosféra. A to byl všední den. Krakow-Kazimierz je boží.

Co mě poněkud překvapilo (ale už si na to začínám zvykat), že i ve skupině umělců maluji nejvíc já. Hodně času se prosedělo a prokecalo, propilo či prochodilo. Nejdříve jsem se držel ostatních, přeci jen jsem to tu ještě neznal a nechtěl jsem být nespolečenský, ale třetí den jsem to už nevydržel a oddělil jsem se skoro na celý den. Vzal jsem si skládací židli a šel malovat do Kazimierze. K tomu dobrá hudba do sluchátek a co víc potřebuji? 🙂 Pro mě skvěle strávený den.

Možná jsem pak nespolečenský, ale jen chodit, popíjet a povídat většinu času ze čtyř dnů mě nebaví. Na druhou stranu: večerní piknik v parku na dece, který přerušili policajti, byl nádherná záležitost a měl jsem z něj radost. Nebo výtečné Gogo Burgery, které jsme jedli přímo na autobusové zastávce, luxusní večeře v punkovém stylu 🙂

V krakovské kavárně
Václav Kovář. Sedíme před galerií a rozdýcháváme výstavu Beksinského.

 

Standa z profilu

Na kreslení města nebylo tolik času, takže většina kreseb zachycuje lidi.

Náhodná Polka někde v kavárně
Lukáš
V židovském městě Kazimierz. Původně to bylo samostatné město, ale jak Krakov rostl, tak ho postupně pohltil.
Standa, už zase
Hledání kompozice, pohled na hrad. Vyplatí se dělat si více malých náčrtků, z nich si vybrat finální verzi a tu pak rozpracovat.
Strom na “hlavnim rynku”. Experimentuji s kompozicí. Všechny věci na obraze reálně existovaly, jen ne nutně v tomto rozmístění.

Abych to nějak shrnul na závěr, Krakov rozhodně doporučuji k návštěvě. Staré centrum je úchvatné. Je to typická polská rovina a jediný kopec široko daleko je Kopec Wandy nedaleko hutí. Nepodařilo se nám se na něj dostat ani po dvou hodinách chůze. Když jsme pak došli k hutím, kde byla mapka, zjistili jsme, jak absurdním způsobem jsme ho obešli. A do hutí, kde jsme chtěli skicovat industriální architekturu nás nepustili, protože byly v provozu. Paráda.

Ještě přidám naprosto nesouvisející pěknou hudbu. Je to jazzová směs namíchaná Adamem Kvasnicou. Doporučuji sledovat jeho tipy na mixcloudu, ten člověk má vytříbený vkus.

Aby vám nic neuniklo, můžete si přihlásit se k odběru novinek. Slibuji, že nebudu posílat žádný spam.

Co dál si tu přečíst?

Třeba moje zápisky o tom jak malovat v plenéru, což jsou poznatky na které jsem přišel během 14ti denní malířské výpravy do Bretaně.

Dejte vědět svým přátelům, jaké pěkné obrázky jste našliShare on Facebook
Facebook
Share on Tumblr
Tumblr
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on Google+
Google+
Pin on Pinterest
Pinterest
Share on LinkedIn
Linkedin
Buffer this page
Buffer

7 thoughts on “Malířský výlet do Krakova

  1. Jsem nadšená a okouzlená Vašim příspěvkem. Je velmi obohacující! Obrázky jsou krásné. Je v tom duše!
    Děkuji za možnost sdílení!

Napsat komentář: Eva Průšová Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


CAPTCHA Image
Reload Image