U Bílých kamenů

První letošní malířský výlet a první lehké spálení od slunce. Mám radost, že už je dost teplo (i když to je relativní pojem, čepice se mi hodila) a dá se malovat venku. Krajina byla ještě bahnitá a rozbředlá, bahno se lepilo na boty a na cestě byly velké kaluže. Ale už se dalo sednout na jehličí a posvačit, vzácná to věc po dlouhé zimě. Původní plán byl, že se malování bude účastnit i Anežka (8 let), takže jsem s sebou tahal dvě skládací židle, více vody na ředění barev, oteplováky pro případ, že jí bude zima atd. Na místě se pak ale Anežka rozhodla, že malovat nebude, takže jsem to tahal trochu zbytečně.

Malování v plenéru je docela výzva a pořád hledám, jak vlastně na to. Jestli mám jít co nejvíce nalehko a vzít si s sebou jen skicář, případně suché křídy, nebo jak to dělám teď – jít s “plnou polní” a zabalit si hromadu malířských potřeb. Batoh je pak těžký a nechce mi chodit daleko. Na druhou stranu vznikají krásné věci… Vidím to tak, že prostě budu zkoušet různé přístupy, něco z toho se osvědčí a budu se toho držet, a něco bude holt prošlapávání slepých uliček 🙂 Jedna možnost je samozřejmě udělat si venku jen kvalitní skicy a dodělat pak obraz podle nich doma. Tak jsem to dělal například, když jsem maloval Vřelou sychravost, ale bylo to i tím, že mě vyhnala změna počasí. Když maluji venku a je deštivo nebo naopak moc slunečno, tak lituji, že nemám nějakého šerpu, který by mi nosil veliký slunečník 🙂

Opět zkouším něco nového, učím se malovat řídkou barvou. Plátno jsem si nejprve podmázl okrovou s trochou žluté, a pak jsem přes něj lehce nahodil oblohu v několika ředěných vrstvách. Výsledný efekt se mi dost líbí. Podobným způsobem vznikal i další obraz, jen je na olivovém pozadí, takže obloha má nezvyklý nádech.

Tohle je ideální scénář pro malování venku. Nechcete mi někdo nosit takový slunečník? 🙂 Obrázek je z filmu Zvedá se vítr a určitě ho chcete vidět. Zanechal ve mně silný dojem. Je to anime ze Studia Ghibli, ale dětská pohádka to rozhodně není. Doporučuji.

Na závěr nemůže chybět hudební perlička. Je to španělský jazzový muzikant Ximo Tebar, můj nedávný objev. Je to hudba, kterou jsem poslouchal během malování. Ať se vám líbí.