Po delší době opět maluji! Měl jsem hodně práce se zařizováním bytu a novým projektem, tak jsem se pár měsíců k malování nedostal. O to větší radost mám z výsledku. Zkouším nový postup, kombinace kresby uhlem a malby. Má to ostrost a přísnost uhlové linky a přitom charakter malby. Je to pro mě nezvyklý styl, ale myslím, že to má šťávu a potenciál, takže budu tenhle přístup zkoušet i nadále. Uvidím, kam mě to dovede. Zatím je největší překážkou mít na malování dost času.

PS: Dole pod obrázkem je opět hudební perlička.

Pat Metheny – The way up. Ta hudba je neskutečně nabitá energií a proměnami. Je trochu náročnější na poslech, ale je boží! Pat často hraje skladby od Lyle Mays, které jsou podle mého ještě lepší než ty od Methenyho. Fascinuje mě jejich vnitřní matematická struktura. Já vím, že “matematická struktura” se k popisu hudby moc nehodí, ale já v tom vnímám tu pravidelnost a eleganci, je to jakoby hudba kreslila vnitřní prostor pod mými víčky. A já pak v tom novém prostoru lítám. Druhá skladba je společné dílo Lyle Mays a Pata Methenyho.