Jemná invaze

Na jaře jsem byl na výletě se sourozenci do Bedřichova a jak už to tak se mnou bývá, táhnul jsem s sebou batoh s malováním. V půlce jsem se nespolečensky oddělil a šel jsem malovat. Vybírám si místa, která na mně něčím dýchnou a probudí ve mně nějaký silný pocit. Nějaký příběh, ať už hezký, příjemný na pohled nebo třeba smutný, prostě něco, co ve mně bude rezonovat. Obloha byla zamračená a celá krajina byla v nudných šedých barvách. Příroda se ještě neprobudila a navíc byl lehký opar, takže výhled za moc nestál. Bloudil jsem po lese a hledal. Dlouho to vypadalo, že je všechno kolem jen šedohnědé a nudné. Až jsem došel k lyžařskému vleku.

Takový vlek je mimo zimu zvláštní věc. Je vlastně opuštěný a nikoho nezajímá. Trpělivě čeká na příchod zimy, kdy bude opět probuzen k životu. Do té doby jen trčí k nebi jako industriální kolos a mlčí. Mezi tmavými smrky probleskovala jeho červená kola a šedozelené sloupy. Přitahoval mně. Cítil jsem v něm příběh, a tak jsem začal malovat. Obraz se jmenuje Jemná invaze, protože přesně tak na mně působil. Železný kolos, který jakoby do lesa nepatří nebo s ním alespoň dost kontrastuje. Ale bereme ho jako přirozenou součást krajiny, podobně jako třeba koleje nebo mosty či sloupy elektrického vedení. Přitom je to věc v krajině nová a umělá. Sloupy vleku jsou všechny šedozelené, takže vizuálně nijak neruší, a do jisté míry je ignorujeme. Líbil se mi a tak jsem ho namaloval. Jak se líbí vám?

Jemná invaze

K poslechu vám hraje meditativní hudba od dua Peter Cater & Karlos Nakai. Věřte mi, že tohle si chcete pustit a nechat puštěné dlouho, protože je to krása. Věřte mi, tohle album si zamilujete.

Dejte vědět svým přátelům, jaké pěkné obrázky jste našliShare on FacebookShare on TumblrTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestShare on LinkedInBuffer this page