Kamenný labyrint Kotor

Svoji základnu jsem měl v Kotoru, velmi starém kamenném městě, které má neopakovatelnou kouzelnou atmosféru. Je to vlastně kamenné bludiště, v jehož zákoutí bydlí lidé a mizejí turisté, aby se vzápětí nečekaně objevili na stejném místě, odkud vyšli. Celé město má trojúhelníkový tvar, jehož každá strana je odhadem kilometr dlouhá, spíš méně. Ale projít městem a najít v něm konkrétní dům, je pro začátečníka úkol tak na hodinu.

Několikrát jsem zabloudil, vynořoval se a zase ztrácel. Bylo to jakoby si se mnou město hrálo a neustále měnilo tvar a přesouvalo domy z místa na místo. Žádná ulice není rovná, všechny jsou křivolaké a úzké s relativně vysokými domy, takže není vidět ani slunce a před sebe vidíte vždy jen na pár metrů. Je to opravdové bludiště. Dokonce tu ulice ani nemají jména, protože to vlastně nejsou ulice v pravém slova smyslu, jsou to spíše náhodně lomené chodby s proměnlivou šířkou.

Protože do úzkých kamenných uliček téměř nesvítí slunce, je v nich chladno. Pro malíře to je skoro za trest, protože když malujete na slunečné části tak je vám horko a když jste ve stínu a třeba hodinu a půl malujete, tak je vám pak hrozná zima. První den, kdy jsem úplně neodhadl oblečení, jsem měl po půl hodině všechny svaly zaťaté, jak se tělo snažilo zahřát. Trvalo mi pak další hodinu se zase ohřát. Další dny jsem se na to už připravil a měl jsem pod kalhotami pro jistotu ještě hřejivé spodky. Což bylo super, když se pak posunulo slunce a začalo do mě pražit. Na ulici se mi převlékat nechtělo, takže jsem se další hodinu pro změnu potil 🙂

První den byl prozkoumávací. Hodně jsem chodil a hodně jsem bloudil, vytipovával jsem si místa vhodná pro malování. A také jsem se oťukával. Nechtěl jsem hned první den vytáhnout stojan a barvy, takže jsem chodil jen se skládací židličkou a akvarelovým blokem. Takové malování nanečisto 🙂

Tohle je ulička, kde jsem bydlel. Fotka není moje, ale od místního fotografa Nikoly Novoviče. Jsem fakt rád, že jsem ho potkal 🙂

A takto jsem ji nakreslil/namaloval já. Seděl jsem o něco blíže schodům.

V pozadí je vidět prudký kopec, na kterém je rozsáhlá pevnost střežící město před útokem z hor. Má to tak tisíc schodů a je to parádní cvičení na lýtkové a stehenní svaly.

Pohled na město z cesty na pevnost. Město dole už není Kotor, ale Dobrota – nové město přilepené hned ke hradbám.
Dejte vědět svým přátelům, jaké pěkné obrázky jste našliShare on Facebook
Facebook
Share on Tumblr
Tumblr
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on Google+
Google+
Pin on Pinterest
Pinterest
Share on LinkedIn
Linkedin
Buffer this page
Buffer

7 thoughts on “Kamenný labyrint Kotor

  1. Davide, máš můj obdiv, že si tam postával v lékárnickým plášti. Asi bych volil něco nenápadnějšího, a to i přesto že jsem na něj o trochu víc zvyklej než Ty. Přesně si umím představit ty pocity, který člověk má, když má malovat na veřejnosti. Já bych si to asi víc užil jen s blokem a tužkou, tahat všechno to harampádí by mě dost omezovalo. Koukám do mapy a vidím, že pokud myslíš ten trojúhelník za hradbama Kotoru, tak ten má podle měřítka tak nejvejš 400 m – tak moc ty křivolaký uličky asi matou. Zajímavý jsou ty klikatý cestičky na okolní hory, tam by se mi určitě moc líbilo. V druhým slově je chyba.

    1. Díky 🙂
      Já jsem právě nechtěl moc malovat podle skic a fotek, to už není ono. Ale asi si ještě něco podle fotek namaluji, mám vytipovaný pohled na střechy města. Určitě by se Ti tam líbilo, je to fotogenická oblast. Ale i když byla modrá obloha, tak byl většinou lehký opar, tak jsem si musel domýšlet kontrast, jinak by byly všechny krajinky šedivý 🙂

      A díky za zkontrolování gramatiky, už jsem to opravil 🙂

  2. Jsem si jistá, že Tvoje bloudění nebylo způsobené primárně křivolakostí uliček 😀 😀

      1. 😀 Vyvrať to…
        Prý zlatá mi bylo právě napsáno panem autorem..asi ještě nečetl kometáře:)

Napsat komentář: DavidVotrubec Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


CAPTCHA Image
Reload Image